Nedávno jsem pořádal jednu akci. Bylo na ní více speciálních piv. Jeden z výčepních narazil svůj sud, načepoval na zkoušku půl sklenice a zaplakal: vždyť je to nějaký zkažený! A opravdu. Pivo bylo úplně kalné a mělo nakyslou vůni.
30 LET POTÉ – KROKY K DEMOKRACII „Zřízení České televize a Českého rozhlasu zhruba v dnešní podobě jsem před těmi 29 lety chápal jako přechodné řešení, prostě co dělat se zděděnými socialistickými kolosy, než vnikne nezávislý trh. Jenže víte, jak to u nás chodí s dočasností. Dočasné řešení, ono provizorium, trvá dodnes, i když už pro jeho přežívání není žádné opodstatnění. Proč to tak je? Protože tyto instituce hájí ta část politiků, která tam má protekci,“ hodnotí média po třiceti letech demokracie Ladislav Jakl, zakladatel Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, který se do ní – tedy na místo činu, jak sám říká – po čtvrt století vrátil. Média popsal jako zvláštní svět, který přitahuje lidi s přesvědčením, že jsou povoláni vychovávat národ, a tak jsme všichni vychováváni.
Nadržuje Česká televize některým politickým stranám? Ovlivňují ji politici? Má vyvážené zpravodajství? Zastupuje všechny společenské vrstvy? A jak to všechno souvisí s volbou členů mediálních rad? Na takové otázky odpovídali politolog Lukáš Jelínek a člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a její zakladatel Ladislav Jakl.
Děkuju všem, co jste přišli. Byli jste tři na každý rok. To není špatné. L.J.
Miliony lidí jsou v ohrožení. V sázce jsou jejich životy, zdraví, ohrožena je i ekonomika a sama naše společnost. Nebezpečí se zdá daleko, ale kdykoli může udeřit i u nás doma, píše na blogu Ladislav Jakl.
„Současný systém upravit nelze. Jen zrušit. A k vytlačování nepohodlných názorů bude docházet dál mimo jiné i proto, že existence státních médií je z principu špatná,“ prohlásil v rozhovoru Ladislav Jakl z Institutu Václava Klause a zároveň člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání za SPD. Podle něj dnes nejde tolik o změnu zákona či o zrušení, ale o to, jak tyto instituce utržené z řetězu přimět, aby peníze všech neposílaly cizopasníkům a nevysílaly propagandu. Kritiky v křeslech mediálních rad uvítá s nadšením – zájmové síly prý mají strach, že by mohly přijít o hračku. A tak je to dobře.
Vypadá to, že do takové války jsme zatahováni. Dnes jsou v módě silácké výroky, že s „lumpy“ se nevyjednává, s těmi se prý bojuje. Odhlížím od toho, že se to snadno říká z tepla domova tisíce kilometrů daleko, dokonce se to snadno říká i od ovládacích panelů dálkově naváděných střel a bezpilotních letounů. Především jsou to ale výroky hloupé.
Autor byl okolnostmi donucen sledovat další setkání bílých heterosexuálních pseudovlastenců okolo Petra Hampla a v rámci své společenské úlohy ho interpretovat pro ty, kdo na podobné události nemají čas ani vůli.
Pod svícnem bývá největší tma, rčení, které by se dalo aplikovat na pondělní setkání rebelů pod záštitou Petra Hampla. Odehrálo se totiž takříkajíc v Řeporyjích tamnímu starostovi Pavlu Novotnému (ODS) „přímo pod okny“.
Psáno pro Pivo Bier & Ale
Video je uvnitř článku.
Mediální analytik Petr Žantovský v Parlamentních listech připomíná událost, o níž nejen média informovala hodně svérázně. „Mám na mysli napadení pana Jakla jakýmsi pánem v metru a čtyři dny nato jiným pánem ve Zlíně, což řešily dva orgány. Ve výroční zprávě Ministerstva vnitra za druhé čtvrtletí minulého roku jsem se o tom dočetl a mimo jiné mě v textu zaujala velmi pěkná formulace, že se orgány činné v trestním řízení ‚věnovaly i konfliktu mezi Ladislavem Jaklem a dalším mužem v metru‘.
Každým rokem, každým dalším finálovým kláním se nám znovu a znovu potvrzuje, že myšlenka na ultimátní fight mezi pražskými minipivovary byla vzletná a nosná! V tomto měřítku a s těmito parametry podobnou soutěž ještě nikdy nikdo nerealizoval. Vybrat ten nejlepší ležák plzeňského typu z pražských minipivovarů je úkol hodný obdivu. My, degustátoři První pivní extraligy, tak opět udáváme směr a držíme palec na tepu doby!
Uplynulý rok ještě zrychlilo tempo, kterým se náš svět zbavuje rozumu, říká k hodnocení roku 2019 Ladislav Jakl.
V klubu Mlejn v pražských Stodůlkách se uskutečnilo finále patnáctého ročníku soutěže neprofesionálních kapel. Záštitu nad soutěží, která nese jméno Skutečná liga, převzal Středočeský kraj.
Novinář a hudebník Ladislav Jakl slaví šedesátiny. Bývalý tajemník Václava Klause se stále politicky angažuje. V loňských senátních volbách například neúspěšně kandidoval v Praze 2 za SPD Tomia Okamury. Letos ho poslanci zvolili členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.
(Celý příspěvek…) »
PŮLNOČNÍ ROZHOVOR „Po letech přestávala svoboda být tím, po čem lidé nejvíc touží. Začali toužit po výhodách, po přerozdělování, po jistotách, po omezování těch druhých. A mezi politiky se vždy najdou takoví, kdo takové volání s radostí vyslyší,“ říká Ladislav Jakl z Institutu Václava Klause a člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání za SPD. V rozhovoru upozorňuje, že žijeme ve fázi, kdy svobody začalo zase ubývat, a to nesnesitelně, a někteří si toho ani nevšimnou. Prohlásil, že Václav Havel chtěl pro všechny zařídit svět podle svých představ, neboť byl přesvědčen, že sám nejlíp ví, co je pro druhé dobré.
Počas mnohých storočí fungovala v rodine skutočná medzigeneračná i vzťahová solidarita, ktorá nemala len altruistické motívy. Postavenie rodiny v spoločnosti je momentálne na Slovensku veľmi diskutovanou témou. Niektoré hlasy sa ozývajú za tradičnú rodinu, ktorú tvoria muž-otec, žena-matka a deti. Iné skupiny tvrdia, že tradičná rodina je prežitkom, pretože v niektorých krajinách je možnosť, aby dieťa malo dve matky či dvoch otcov.
Video uvnitř článku.
Prohlášení Akce D.O.S.T. k listopadovému výročí
Dnes jsme si připomněli jeden z významných symbolů pádu komunismu před třiceti lety. Jsme vděčni, že se této připomínky může zúčastnit každý, kdo si cení návratu svobody do naší země. I dnes jsme však na Národní třídě byli svědky toho, že někteří z nás svobodu druhým upírají. Že někteří z nás by nejraději občany s odlišným názorem z této slavnostní chvíle násilně vyloučili. Takovým chceme vzkázat, že to, po čem volají, rozhodně není svoboda, ale jen větší podíl na moci. Nejlépe monopolní podíl. Pluralita do naší společnosti patří, stejně jako postoje, které se někomu mohou nelíbit. Ve chvíli, kdy si připomínáme třicet let svobody, bychom ale měli právě tuto pluralitu oslavovat a nikoli nahrazovat názorovou uniformitou.
Ladislav Jakl cestou z Národní třídy: Společenské uspořádání nelze naroubovat uměle, musí vyrůst z domácích kořenů
Motto pravdy a lásky: „Jak může člověk s takovými názory chodit na veřejnosti? Lidi s odlišnejma názorama mají chodit kanálama, to teprve bude ta svoboda.“
Beseda na Fakultě sociálních studií Masarykovy fakulty v Brně, 7. listopadu 2019.
Prezident Miloš Zeman uděloval 28. října na Pražském hradě nejvyšší státní vyznamenání. Ani letos se udělování neobešlo bez kritiky ke skladbě vyznamenaných. Ať už jde o hokejistu Jaromíra Jágra, zesnulého starostu Vídně Helmuta Zilka, chartistu Jana Schneidera, nebo třeba umělce Jana Saudka. Měl jste k někomu mezi vyznamenanými výhrady? A proč?
Pán Jakl, sme na prahu 30. výročia Nežnej revolúcie. Keď sa pozriete späť do obdobia revolučného a tesne po ňom, čo sa Vám vybaví ako prvé?
Jsem účastníkem oné památné demonstrace ze 17. listopadu 1989, takže je to součástí mých vzpomínek, mého života, mých dojmů. A dny potom? Hektické, po nocích množení letáků, organizování různých akcí, v jednom víru událostí. Byly to dny a týdny, kdy jsem se cítil velmi šťastný, jakkoli jsem si nedělal iluze, že snad nepřijdou zase dny všední i trpké.
Bouchnout si do Jakla. Když už ne fyzicky, pak aspoň sprostým útokem v médiích. Echo24 opsalo z aktivistických médií (až o den později doplnilo několika vytrženými slovy z následujícího mého vyjádření) povídání o tom, že Státní zástupce odmítl mou stížnost na nedostatečně vyšetřený útok na mou osobu v metru, a opatřilo ji titulkem: Jaklova rvačka byla vzájemnou potyčkou. A že to prý potvrdil státní zástupce. Fakt není nikomu blbé použít obratu „Jaklova rvačka“ o události, u níž nebyl a o které ani policie neví, jak proběhla? Jak ví redakce, že šlo o vzájemnou potyčku? Že by od státního zástupce?
PRAHA Finále letošního ročníku soutěže o nejlepší český lahvový ležák přineslo zlatou medaili pro litovelský pivovar. Moravané bodovali i na třetím místě této důsledně nezávislé spotřebitelské degustace, hodnotící každoročně na 50 značek piv.
Málo kdy tak přesně sedí tento upravený citát „Veni, vidi, vici – Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem.“ – Gaius Julius Caesar.
Caesar to prý vyřkl po rychle vyhrané bitvě proti pontskému králi Farnakovi v roce 47 př. n. l. Náš upravený citát zazněl po finále desátého ročníku První Pivní extraligy! Mohl ho však klidně říci i pan Miroslav Koutek, emeritní sládek z Litovle, který vážil cestu do Prahy na finále DESÁTÉHO ročníku První Pivní Extraligy do První Pivní Tramwaye, kde s přehledem (o dva body!!!) porazila Litovel piva na druhém a třetím místě.
Boj o obraz Karla Gotta u veřejnosti se samotným zpěvákem nijak nesouvisí. Podle bývalého ředitele politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Ladislava Jakla je to jen další neveselá kapitolka snahy novodobých majitelů pravd přimalovat svým oponentům šikmé oči nebo tělo ve tvaru matrjošky. Člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání také klade otázku, která smrt za posledních sto let byla vnímána širokou veřejností tak bolestně, a hned na ni odpovídá, že moc jich nebylo. K nenávistným výlevům kněze Tomáše Halíka jen suše poznamenává, že černokněžníci patří do pohádek.
Celková kvalita v prvním semifinále moc mě neuspokojila. Naštěstí v druhém semifinále, které se konalo v 17. září, se věci se poněkud zlepšily a nebyl jsem nucen rozdat žádné sedmičky. Nicméně, moje hodnocení je pouze jedním z osmi, a když se porovnají celkové výsledky z obou kol, druhé semifinále bylo jenom o bod lepší (a o dva body pro první pětici).
První semifinále soutěže o nejlepší ležák nabídlo vcelku vyrovnané pole předložených vzorků, s výjimkou obou konců tabulky. Zatímco na čele dominoval přerovský Zubr s velice slušným ziskem 29 bodů (průměr 3,625), na chvostu zůstal trčet Bernard s hanebnými 44body (5,5). Právě humpolecký ležák vzbudil po ohlášení výsledků bouřlivé diskuse, neboť zatímco šest porotců ho naprosto strhalo, zbylí dva členové poroty s ním byli naopak spokojeni a řadili ho do horních pater tabulky.
S Ladislavem Jaklem jsme si povídali nejen o jeho nové knize textů, rozhovorů a komentářů Z Hanspaulky o svobodě, kterou právě vydává Institut Václava Klause. Ale i o tom, jak se změnil politický střet a o co v něm jde nebo proč se dnes cítí být konzervativnější než před třiceti lety.
Svoboda je v ohrožení a lidé si to neuvědomí, dokud ji zcela neztratí. Důrazné varování před novými formami totalitního myšlení a praktik zazněly ve čtvrtek odpoledne v zahradě hanspaulského zámečku, kde sídlí Institut Václava Klause. Exprezidentův letitý spolupracovník Ladislav Jakl zde představoval svou novou knihu.
