Život není samozřejmost.
Milá Heleno, milá Heleno, milá Markéto, milí všichni.
Martine, kamaráde.
ROZHOVOR „Zlostně dupající děcka na naší politické a mediální scéně dávají najevo svou nesoudnost a nedospělost. Jak není vše po jejich, mají pocit, že je konec světa. Jsou zvyklí, že jim patří vše. A tak se hroutí při jakékoli skulině ve svém monopolu,“ říká rázně muzikant a spisovatel Ladislav Jakl k reakcím na nově zvolené členy Rady České televize. Sám po revoluci zakládal Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, podle něj měla veřejnoprávní média existovat jen dočasně. Jakl tvrdí, že „uřvánci“ při řevu zapomínají na své výkřiky o nutnosti pestrosti a názorů, protože s novými členy do rady nepřicválali ničí koně, jen lidé s vlastním názorem. Lidé, kteří by si ohlávku nasadit nenechali.
První pokaranténní degustace – druhé letošní základní kolo – měla pochopitelně zvláštní atmosféru. Dlouho jsme se neviděli, a každý měl své malé téma k mudrování.
„Svobody rychle a nenávratně ubývá. A reálně hrozí, že svoboda, jak ji známe, chystaný masivní útok na své základy nepřežije. Neházejme flintu do žita, nedejme svou kůži lacino, ale moc nadějí si nedělám,“ říká muzikant, spisovatel a člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Ladislav Jakl. V rozhovoru varoval před rozdáváním financí a mezi kritikou o pomoci mu prý chybějí hlasy, ať stát raději nikomu nebere. Podle něj je čistě na vládní libovůli, kdo o peníze přijde a kdo je dostane. Úspěšní jsou pak podle Jakla ti, kteří si dovedou nejhlasitěji a nejorganizovaněji o finance říci.
Divím se, že se politický život smrskl na debatu o aktuálních karanténních opatřeních (které mě štvou jako každého jiného) a o snaze vlády za peníze všech pomáhat vybraným. Musím říci, že jednotlivá antiepidemická opatření vlády mě téměř nezajímají.
Kapela Folimanka Blues má dost domácího popíjení. Voláme: otevřete zahrádky!
Říká nám covidová epidemie něco nového o našem světě? Je náš moderní svět tak úplně jiný? Nebo je vlastně pořád skoro stejný?
Vím, že v Litovli a okolí mají teď docela jiné starosti. Ale třeba některé z místních potěší následující řádky.
Nedávno jsem pořádal jednu akci. Bylo na ní více speciálních piv. Jeden z výčepních narazil svůj sud, načepoval na zkoušku půl sklenice a zaplakal: vždyť je to nějaký zkažený! A opravdu. Pivo bylo úplně kalné a mělo nakyslou vůni.
30 LET POTÉ – KROKY K DEMOKRACII „Zřízení České televize a Českého rozhlasu zhruba v dnešní podobě jsem před těmi 29 lety chápal jako přechodné řešení, prostě co dělat se zděděnými socialistickými kolosy, než vnikne nezávislý trh. Jenže víte, jak to u nás chodí s dočasností. Dočasné řešení, ono provizorium, trvá dodnes, i když už pro jeho přežívání není žádné opodstatnění. Proč to tak je? Protože tyto instituce hájí ta část politiků, která tam má protekci,“ hodnotí média po třiceti letech demokracie Ladislav Jakl, zakladatel Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, který se do ní – tedy na místo činu, jak sám říká – po čtvrt století vrátil. Média popsal jako zvláštní svět, který přitahuje lidi s přesvědčením, že jsou povoláni vychovávat národ, a tak jsme všichni vychováváni.
Nadržuje Česká televize některým politickým stranám? Ovlivňují ji politici? Má vyvážené zpravodajství? Zastupuje všechny společenské vrstvy? A jak to všechno souvisí s volbou členů mediálních rad? Na takové otázky odpovídali politolog Lukáš Jelínek a člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a její zakladatel Ladislav Jakl.
Děkuju všem, co jste přišli. Byli jste tři na každý rok. To není špatné. L.J.
Miliony lidí jsou v ohrožení. V sázce jsou jejich životy, zdraví, ohrožena je i ekonomika a sama naše společnost. Nebezpečí se zdá daleko, ale kdykoli může udeřit i u nás doma, píše na blogu Ladislav Jakl.
„Současný systém upravit nelze. Jen zrušit. A k vytlačování nepohodlných názorů bude docházet dál mimo jiné i proto, že existence státních médií je z principu špatná,“ prohlásil v rozhovoru Ladislav Jakl z Institutu Václava Klause a zároveň člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání za SPD. Podle něj dnes nejde tolik o změnu zákona či o zrušení, ale o to, jak tyto instituce utržené z řetězu přimět, aby peníze všech neposílaly cizopasníkům a nevysílaly propagandu. Kritiky v křeslech mediálních rad uvítá s nadšením – zájmové síly prý mají strach, že by mohly přijít o hračku. A tak je to dobře.
Vypadá to, že do takové války jsme zatahováni. Dnes jsou v módě silácké výroky, že s „lumpy“ se nevyjednává, s těmi se prý bojuje. Odhlížím od toho, že se to snadno říká z tepla domova tisíce kilometrů daleko, dokonce se to snadno říká i od ovládacích panelů dálkově naváděných střel a bezpilotních letounů. Především jsou to ale výroky hloupé.
Autor byl okolnostmi donucen sledovat další setkání bílých heterosexuálních pseudovlastenců okolo Petra Hampla a v rámci své společenské úlohy ho interpretovat pro ty, kdo na podobné události nemají čas ani vůli.
Pod svícnem bývá největší tma, rčení, které by se dalo aplikovat na pondělní setkání rebelů pod záštitou Petra Hampla. Odehrálo se totiž takříkajíc v Řeporyjích tamnímu starostovi Pavlu Novotnému (ODS) „přímo pod okny“.
Psáno pro Pivo Bier & Ale
Video je uvnitř článku.
Mediální analytik Petr Žantovský v Parlamentních listech připomíná událost, o níž nejen média informovala hodně svérázně. „Mám na mysli napadení pana Jakla jakýmsi pánem v metru a čtyři dny nato jiným pánem ve Zlíně, což řešily dva orgány. Ve výroční zprávě Ministerstva vnitra za druhé čtvrtletí minulého roku jsem se o tom dočetl a mimo jiné mě v textu zaujala velmi pěkná formulace, že se orgány činné v trestním řízení ‚věnovaly i konfliktu mezi Ladislavem Jaklem a dalším mužem v metru‘.
Každým rokem, každým dalším finálovým kláním se nám znovu a znovu potvrzuje, že myšlenka na ultimátní fight mezi pražskými minipivovary byla vzletná a nosná! V tomto měřítku a s těmito parametry podobnou soutěž ještě nikdy nikdo nerealizoval. Vybrat ten nejlepší ležák plzeňského typu z pražských minipivovarů je úkol hodný obdivu. My, degustátoři První pivní extraligy, tak opět udáváme směr a držíme palec na tepu doby!
Uplynulý rok ještě zrychlilo tempo, kterým se náš svět zbavuje rozumu, říká k hodnocení roku 2019 Ladislav Jakl.
V klubu Mlejn v pražských Stodůlkách se uskutečnilo finále patnáctého ročníku soutěže neprofesionálních kapel. Záštitu nad soutěží, která nese jméno Skutečná liga, převzal Středočeský kraj.
Novinář a hudebník Ladislav Jakl slaví šedesátiny. Bývalý tajemník Václava Klause se stále politicky angažuje. V loňských senátních volbách například neúspěšně kandidoval v Praze 2 za SPD Tomia Okamury. Letos ho poslanci zvolili členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.
(Celý příspěvek…) »
PŮLNOČNÍ ROZHOVOR „Po letech přestávala svoboda být tím, po čem lidé nejvíc touží. Začali toužit po výhodách, po přerozdělování, po jistotách, po omezování těch druhých. A mezi politiky se vždy najdou takoví, kdo takové volání s radostí vyslyší,“ říká Ladislav Jakl z Institutu Václava Klause a člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání za SPD. V rozhovoru upozorňuje, že žijeme ve fázi, kdy svobody začalo zase ubývat, a to nesnesitelně, a někteří si toho ani nevšimnou. Prohlásil, že Václav Havel chtěl pro všechny zařídit svět podle svých představ, neboť byl přesvědčen, že sám nejlíp ví, co je pro druhé dobré.
Počas mnohých storočí fungovala v rodine skutočná medzigeneračná i vzťahová solidarita, ktorá nemala len altruistické motívy. Postavenie rodiny v spoločnosti je momentálne na Slovensku veľmi diskutovanou témou. Niektoré hlasy sa ozývajú za tradičnú rodinu, ktorú tvoria muž-otec, žena-matka a deti. Iné skupiny tvrdia, že tradičná rodina je prežitkom, pretože v niektorých krajinách je možnosť, aby dieťa malo dve matky či dvoch otcov.
Video uvnitř článku.
Prohlášení Akce D.O.S.T. k listopadovému výročí
Dnes jsme si připomněli jeden z významných symbolů pádu komunismu před třiceti lety. Jsme vděčni, že se této připomínky může zúčastnit každý, kdo si cení návratu svobody do naší země. I dnes jsme však na Národní třídě byli svědky toho, že někteří z nás svobodu druhým upírají. Že někteří z nás by nejraději občany s odlišným názorem z této slavnostní chvíle násilně vyloučili. Takovým chceme vzkázat, že to, po čem volají, rozhodně není svoboda, ale jen větší podíl na moci. Nejlépe monopolní podíl. Pluralita do naší společnosti patří, stejně jako postoje, které se někomu mohou nelíbit. Ve chvíli, kdy si připomínáme třicet let svobody, bychom ale měli právě tuto pluralitu oslavovat a nikoli nahrazovat názorovou uniformitou.
Ladislav Jakl cestou z Národní třídy: Společenské uspořádání nelze naroubovat uměle, musí vyrůst z domácích kořenů
Motto pravdy a lásky: „Jak může člověk s takovými názory chodit na veřejnosti? Lidi s odlišnejma názorama mají chodit kanálama, to teprve bude ta svoboda.“
Beseda na Fakultě sociálních studií Masarykovy fakulty v Brně, 7. listopadu 2019.
Prezident Miloš Zeman uděloval 28. října na Pražském hradě nejvyšší státní vyznamenání. Ani letos se udělování neobešlo bez kritiky ke skladbě vyznamenaných. Ať už jde o hokejistu Jaromíra Jágra, zesnulého starostu Vídně Helmuta Zilka, chartistu Jana Schneidera, nebo třeba umělce Jana Saudka. Měl jste k někomu mezi vyznamenanými výhrady? A proč?
