Tak máme za sebou páté, tudíž poslední základní kolo 11. ročníku První pivní extraligy. Než ale vůbec vypuklo, proběhla mezi porotci čilá emailová komunikace. Důvodem bylo zjištění, že se nebude degustovat jedenáct vzorků, jako obvykle, ale nečekaně dvanáct.
Subject: omluva za chybu v rešerši
Vážený pane Jakle,
před zasedáním volebního výboru PSP ČR, konkrétně 8. června t.r. jsme za Rekonstrukci státu publikovali rešerši výroků mediálních radních jako podklad pro rozhodování členů výboru o odvolání radního Zdeňka Šarapatky.
Squatting a opuštěné domy, to bylo téma debaty pro dlouhodobého odpůrce této aktivity Ladislava Jakla a Jana Trnky v pořadu Silný hlas Markéty Fialové. Připomeňme, že Ladislav Jakl je bývalý tajemník prezidenta republiky a nyní ředitel Centra společenských studií Institutu Václava Klause. Jan Trnka je český lékař, vysokoškolský pedagog a někdejší člen squattu Klinika.
Spojené státy americké čeká dramatický až tragický konec roku 2020 a začátek roku příštího. S tím, že důsledky příštích dramat nejspíše budou dlouhodobé, ne-li trvalé.
Video je uvnitř článku.
Rada ČT dřív vedení televize kamarádsky kryla, místo aby ji kontrolovala. ParlamentnímListům.cz to řekl člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, dlouholetý spolupracovník prezidenta Klause a publicista Ladislav Jakl. ČT podle něho nikdy nemůže být nezávislá a vysvětluje proč.
Forum 24 a Hlídací pes. Dva dezinformační weby, které si hrají na arbitra pravdy, peskují ty druhé a jiný názor než svůj označují za fake news. Sami ale fake news pilně šíří. Ondřej Neumann a Pavel Šafr, jejich provozovatelé, pravdu nehledají. Domnívají se, že ji vlastní. A jsou tak moc postiženi nenávistí, že jim je v jejich hrdinném boji s nenáviděnými každá lež dobrá. Říkají si patrně: to je takový lump, že nás to opravňuje použít proti němu cokoli. Pomluvu, výmysl, neověřený drb. Nemají argument, nezmůžou se na něj. A tak se snaží člověka s odlišným postojem očernit, pomluvit, zdiskreditovat. A mají i své kladné hrdiny. Takové, kterým projde vše. Takové, jejichž výroky se neověřují, protože jsou to přece spojenci v boji za správnou věc. Mezi jejich hrdiny patří šiřitel konspiračních teorií a dezinformátor Zdeněk Šarapatka.
Osm chlapů spolu teď zasedlo si k porotnímu stolu. Čo bolo to bolo, je tu třetí kolo. Bejček mávne paží a pivonošky se snaží.
Život není samozřejmost.
Milá Heleno, milá Heleno, milá Markéto, milí všichni.
Martine, kamaráde.
ROZHOVOR „Zlostně dupající děcka na naší politické a mediální scéně dávají najevo svou nesoudnost a nedospělost. Jak není vše po jejich, mají pocit, že je konec světa. Jsou zvyklí, že jim patří vše. A tak se hroutí při jakékoli skulině ve svém monopolu,“ říká rázně muzikant a spisovatel Ladislav Jakl k reakcím na nově zvolené členy Rady České televize. Sám po revoluci zakládal Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, podle něj měla veřejnoprávní média existovat jen dočasně. Jakl tvrdí, že „uřvánci“ při řevu zapomínají na své výkřiky o nutnosti pestrosti a názorů, protože s novými členy do rady nepřicválali ničí koně, jen lidé s vlastním názorem. Lidé, kteří by si ohlávku nasadit nenechali.
První pokaranténní degustace – druhé letošní základní kolo – měla pochopitelně zvláštní atmosféru. Dlouho jsme se neviděli, a každý měl své malé téma k mudrování.
„Svobody rychle a nenávratně ubývá. A reálně hrozí, že svoboda, jak ji známe, chystaný masivní útok na své základy nepřežije. Neházejme flintu do žita, nedejme svou kůži lacino, ale moc nadějí si nedělám,“ říká muzikant, spisovatel a člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Ladislav Jakl. V rozhovoru varoval před rozdáváním financí a mezi kritikou o pomoci mu prý chybějí hlasy, ať stát raději nikomu nebere. Podle něj je čistě na vládní libovůli, kdo o peníze přijde a kdo je dostane. Úspěšní jsou pak podle Jakla ti, kteří si dovedou nejhlasitěji a nejorganizovaněji o finance říci.
Divím se, že se politický život smrskl na debatu o aktuálních karanténních opatřeních (které mě štvou jako každého jiného) a o snaze vlády za peníze všech pomáhat vybraným. Musím říci, že jednotlivá antiepidemická opatření vlády mě téměř nezajímají.
Kapela Folimanka Blues má dost domácího popíjení. Voláme: otevřete zahrádky!
Říká nám covidová epidemie něco nového o našem světě? Je náš moderní svět tak úplně jiný? Nebo je vlastně pořád skoro stejný?
Vím, že v Litovli a okolí mají teď docela jiné starosti. Ale třeba některé z místních potěší následující řádky.
Nedávno jsem pořádal jednu akci. Bylo na ní více speciálních piv. Jeden z výčepních narazil svůj sud, načepoval na zkoušku půl sklenice a zaplakal: vždyť je to nějaký zkažený! A opravdu. Pivo bylo úplně kalné a mělo nakyslou vůni.
30 LET POTÉ – KROKY K DEMOKRACII „Zřízení České televize a Českého rozhlasu zhruba v dnešní podobě jsem před těmi 29 lety chápal jako přechodné řešení, prostě co dělat se zděděnými socialistickými kolosy, než vnikne nezávislý trh. Jenže víte, jak to u nás chodí s dočasností. Dočasné řešení, ono provizorium, trvá dodnes, i když už pro jeho přežívání není žádné opodstatnění. Proč to tak je? Protože tyto instituce hájí ta část politiků, která tam má protekci,“ hodnotí média po třiceti letech demokracie Ladislav Jakl, zakladatel Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, který se do ní – tedy na místo činu, jak sám říká – po čtvrt století vrátil. Média popsal jako zvláštní svět, který přitahuje lidi s přesvědčením, že jsou povoláni vychovávat národ, a tak jsme všichni vychováváni.
Nadržuje Česká televize některým politickým stranám? Ovlivňují ji politici? Má vyvážené zpravodajství? Zastupuje všechny společenské vrstvy? A jak to všechno souvisí s volbou členů mediálních rad? Na takové otázky odpovídali politolog Lukáš Jelínek a člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a její zakladatel Ladislav Jakl.
Děkuju všem, co jste přišli. Byli jste tři na každý rok. To není špatné. L.J.
Miliony lidí jsou v ohrožení. V sázce jsou jejich životy, zdraví, ohrožena je i ekonomika a sama naše společnost. Nebezpečí se zdá daleko, ale kdykoli může udeřit i u nás doma, píše na blogu Ladislav Jakl.
„Současný systém upravit nelze. Jen zrušit. A k vytlačování nepohodlných názorů bude docházet dál mimo jiné i proto, že existence státních médií je z principu špatná,“ prohlásil v rozhovoru Ladislav Jakl z Institutu Václava Klause a zároveň člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání za SPD. Podle něj dnes nejde tolik o změnu zákona či o zrušení, ale o to, jak tyto instituce utržené z řetězu přimět, aby peníze všech neposílaly cizopasníkům a nevysílaly propagandu. Kritiky v křeslech mediálních rad uvítá s nadšením – zájmové síly prý mají strach, že by mohly přijít o hračku. A tak je to dobře.
Vypadá to, že do takové války jsme zatahováni. Dnes jsou v módě silácké výroky, že s „lumpy“ se nevyjednává, s těmi se prý bojuje. Odhlížím od toho, že se to snadno říká z tepla domova tisíce kilometrů daleko, dokonce se to snadno říká i od ovládacích panelů dálkově naváděných střel a bezpilotních letounů. Především jsou to ale výroky hloupé.
Autor byl okolnostmi donucen sledovat další setkání bílých heterosexuálních pseudovlastenců okolo Petra Hampla a v rámci své společenské úlohy ho interpretovat pro ty, kdo na podobné události nemají čas ani vůli.
Pod svícnem bývá největší tma, rčení, které by se dalo aplikovat na pondělní setkání rebelů pod záštitou Petra Hampla. Odehrálo se totiž takříkajíc v Řeporyjích tamnímu starostovi Pavlu Novotnému (ODS) „přímo pod okny“.
Psáno pro Pivo Bier & Ale
Video je uvnitř článku.
Mediální analytik Petr Žantovský v Parlamentních listech připomíná událost, o níž nejen média informovala hodně svérázně. „Mám na mysli napadení pana Jakla jakýmsi pánem v metru a čtyři dny nato jiným pánem ve Zlíně, což řešily dva orgány. Ve výroční zprávě Ministerstva vnitra za druhé čtvrtletí minulého roku jsem se o tom dočetl a mimo jiné mě v textu zaujala velmi pěkná formulace, že se orgány činné v trestním řízení ‚věnovaly i konfliktu mezi Ladislavem Jaklem a dalším mužem v metru‘.
Každým rokem, každým dalším finálovým kláním se nám znovu a znovu potvrzuje, že myšlenka na ultimátní fight mezi pražskými minipivovary byla vzletná a nosná! V tomto měřítku a s těmito parametry podobnou soutěž ještě nikdy nikdo nerealizoval. Vybrat ten nejlepší ležák plzeňského typu z pražských minipivovarů je úkol hodný obdivu. My, degustátoři První pivní extraligy, tak opět udáváme směr a držíme palec na tepu doby!
Uplynulý rok ještě zrychlilo tempo, kterým se náš svět zbavuje rozumu, říká k hodnocení roku 2019 Ladislav Jakl.
