Prohlášení Akce D.O.S.T. k listopadovému výročí

Dnes jsme si připomněli jeden z významných symbolů pádu komunismu před třiceti lety. Jsme vděčni, že se této připomínky může zúčastnit každý, kdo si cení návratu svobody do naší země. I dnes jsme však na Národní třídě byli svědky toho, že někteří z nás svobodu druhým upírají. Že někteří z nás by nejraději občany s odlišným názorem z této slavnostní chvíle násilně vyloučili. Takovým chceme vzkázat, že to, po čem volají, rozhodně není svoboda, ale jen větší podíl na moci. Nejlépe monopolní podíl. Pluralita do naší společnosti patří, stejně jako postoje, které se někomu mohou nelíbit. Ve chvíli, kdy si připomínáme třicet let svobody, bychom ale měli právě tuto pluralitu oslavovat a nikoli nahrazovat názorovou uniformitou.

(Pokračování textu…)

(Pokračování textu…)

(Pokračování textu…)

Za poslední roky se s podnebím na Zemi nic zvláštního nestalo. Přitom hlasitost hysterického alarmismu se zvýšila několikanásobně. O čem to svědčí?

(Pokračování textu…)

VSZ v Praze

Nám. Hrdinů 1300/11

K rukám JUDr. Bradáčové

Vážená vrchní státní zástupkyně,

(Pokračování textu…)

Dvakrát mladší muž mě nejméně desetkrát, patnáctkát uhodil. Devět dnů jsem bolestí nespal. Mnoho týdnů jsem se bez bolesti nemohl hnout. Ale našli se novináři, kteří zatoužili si taky bouchnout.

(Pokračování textu…)

Slýcháme poslední dobou, že prezident Zeman porušuje ústavu a že u nás zavádí prezidentský systém, nebo že prezident je povinen jmenovat členem vlády třeba Ferdu Mravence, pokud mu ho premiér navrhne, jak se nechal slyšet předseda Senátu Kubera. Autoři obou výroků se velice mýlí. Prostě zafungovala ústavní pojistka.

(Pokračování textu…)

Kniha příznačně nazvaná Z Hanspaulky o svobodě je jakousi zprávou o naší politice a společnosti posledních let. Výběr z autorových blogů, komentářů, analýz a esejů, které za poslední léta svého působení publikoval v různých médiích, má jeden společný jmenovatel, a tím je obhajoba svobody.

(Pokračování textu…)

(Pokračování textu…)

Noviny jsou denně narvané obřími titulky. „Aféra kolem financování Národní galerie dolehla až na vládu.“ „Ředitel Fajt si nechává hradit svůj plat od Komerční banky.“ „Kauza Fajtova honoráře způsobila konflikt ve vládní koalici.“ „Kauza Fajt: vyšetřování pokračuje.“  „Fajt platil sám sobě: skandál štěpí sociální demokracii.“ „Případ ředitele Fajta: další jednání v Lánech.“ Vývoj kauzy Fajt: premiér se sešel s prezidentem.“ „Případ kauzy Fajt graduje: budou předčasné volby?“ „Padne vláda kvůli Fajtově aféře?“

(Pokračování textu…)

https://youtu.be/EideyJWnUGs

Text předmluvy:

Konec srandy

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, vážené čtenářstvo všech pohlaví i to bezpohlavní, všech živočišných druhů, národů, ras, náboženství, kultů a ideologických orientací.

Cítím povinnost vás varovat. Dostala se vám tragickým nedopatřením do rukou kniha, kterou rozhodně nesmíte číst. Ba ani letmo prolistovat. Její písmenka se vám okamžitě vpálí do mozku, přeskupí vaše neuronové vazby a způsobí nenávratné škody na vaší kulturní, duchovní a morální eurovýbavě.

Je to kniha, která pohrdá vším nejcennějším, co nám soudobá rozvinutá liberálně demokratická eurospolečnost nabízí. Je to pamflet, který zlehčuje ty nejposvátnější eurohodnoty, jako například právo uzavřít sňatek s poštovní schránkou na rohu ulice. Je to kniha, která znevažuje obětavou práci hrdinných zachránců syrských sirotků z Nigérie, která cynicky podporuje zločinné spolčení developerů s cílem vyhubit palmové lesy na Kalimantanu i s jejich obyvateli, žijícími v sepjetí s přírodou a krokodýly, a na jejich místě vybudovat betonové pomníky kapitalismu, chrámy konzumu a plastových brček.

Někdo z vás by možná propadl pokušení podívat se této za cynický škleb se schovávající protiarabské, protiafrické a protievropské propagandě na zoubek a poznat tak lépe svého nepřítele, abyste mu mohli efektivněji čelit. To by bylo ale zásadním podceněním rafinovanosti této veskrze prohnané rádobyvtipné agitky. Všechny stránky této knihy jsou totiž napuštěny halucinogenními chemikáliemi, které snižují mediální gramotnost, intelektuální obranyschopnost a otevírají mysl čtenářů nepřátelským virům nenávisti vůči naší oprávněné nenávisti. Knihy, takto útočící na zásady tolerance, nelze v žádném případě tolerovat. Tolerování netolerance totiž není projevem tolerance, ale netolerance, kterou nelze tolerovat.

Když už ale došlo k tak tragickému selhání a vy tuto knihu opravdu už držíte v ruce, možná dokonce bez rukavic, nesmíte podlehnout panice. Knihu v žádném případě neodhazujte do odpadkového koše. Je velmi pravděpodobně časovaná a mohla by kolem sebe ihned spustit šíření hybridních kybernetických desinformací prostřednictvím infrarudého záření. Knihu se neopovažujte ani spálit. To věru není řešení. Nejenže tím klimaktericky oteplíte planetu o padesát stupňů a zaviníte, že všechna vajíčka budou už navždy pouze natvrdlá, hlavně tím ale spustíte termonuklickou řetězovou akci, koordinovanou až z Číny, která záludně povzbudí u lidí chuť na rýži a odevzdá je tak do plné závislosti na pandí říši.

Jediný způsob, jak se dostat ze zapeklité situace, kterou jste si zakoupením této knihy lehkovážně sami přivodili, je svolat po fejsbuku šiky uvědomělých Europanů všech pohlaví kromě bílého a pak spolu s těmito odhodlanými přáteli vytvořit kolem knihy kruh a dekontaminovat její toxický obsah magickým tancem za vykřikování hesla: „Není brusele kromě brusele, do pekla propadne, kdo sežere to sele.“

Ale ani to nezaručuje, že vaše euroduše nebude na věky ztracená. Poslední, co můžete udělat dobrého, když už jste to takhle pohnojili, je varovat co nejvíce svých bližních: nekupujte tuhle knihu, protože boj o lepší svět přece není žádná sranda. A když už sranda, tak jedině ta naše, euroliberální. Protože u té končí sranda a začínají hybridní fejkové desinformační manipulace.

L. J., vrchní cenzor  

Poslanecká sněmovna svým hlasováním z 6. června 2019 většinově vyhlásila, že privatizaci prý provázely excesy i zločiny se stamiliardovými škodami. Požaduje také, aby tyto zločiny mohly být i nadále vyšetřovány. Novináři ochotně dodávají, že šlo o „divokou privatizaci z 90. let“.

(Pokračování textu…)

(Pokračování textu…)

Prezident Václav Klaus byl hostem pořadu Interview Plus na stanici Český rozhlas plus a měl to být rozhovor o nadcházejících volbách do Evropského parlamentu. Hned druhá otázka moderátorova ale směřovala k tématu dvojí kvality potravin.

(Pokračování textu…)

Co je to mzda? Je to cena práce. Jakákoli cena na trhu vzniká vztahem nabídky a poptávky a je výsledkem dobrovolného kontraktu kupujícího a prodávajícího. Socialisté už víc než 150 let šíří mýtus, že v tomto kontraktu je jedna strana (zaměstnavatel) zvýhodněna, a proto je nevýhodu zaměstnance nutno kompenzovat státní mocí, popřípadě nátlakovým cenovým kartelem na trhu práce (odbory). S tím zvýhodněním to tak ale není. Zrovna naše horká aktuální současnost názorně ukazuje, jak si užívají převahu právě potenciální zaměstnanci, protože poptávka po jejich „zboží“ nyní značně převyšuje nabídku, zvláště v některých profesích.

(Pokračování textu…)

(Pokračování textu…)

Když vyjedeme z Písku na jihozápad, mineme Švejkem proslavenou Putim s výraznou kostelní věží, malebnou krajinou pokračujeme přes Ražice, Drahonice a Pivkovice a dostaneme se až do Bílska. Obec pamatuje už třinácté století, stejně jako její farní kostel sv. Jakuba. Ten dostal nedávno krásnou novou střechu a opraveny byly i věžní hodiny. 

(Pokračování textu…)

(Pokračování textu…)

Opustíš-li mne, nezahynu, opustíš-li mne, zahyneš. To spolu s Viktorem Dykem vzkazuje Brusel všem vazalským zemím EU a jako ukázku takového hynutí jim předvádí hrůzostrašný osud, do kterého se prý noří Británie, která se rozhodla EU opustit.

(Pokračování textu…)

(Pokračování textu…)

Pustíte si zprávy: Venezuela. Posloucháte rádio: Venezuela. Kouknete do novin, na zpravodajské weby: Venezuela. Kde to je? Někde v Latinské Americe. Mají tam velikou řeku – Orinoko. A ropu.

(Pokračování textu…)

Co je tvoje, to je moje. A co je moje, do toho ti nic není. Tuhle průpovídku známe každý už od dětství. Zesměšňuje všechny, co si dělají nárok na to, co je ostatních, ale své si urputně drží.

(Pokračování textu…)

Co přinesl a co odnesl osmnáctý rok nového tisíciletí? Co změnil na české politické scéně a v české společnosti?

(Pokračování textu…)

Musíme odejít. A to nejen my, ale všechna cizí vojska. A nejen to, nikdy se tam nemělo jít, komentuje Ladislav Jakl.

(Pokračování textu…)

Naším největším nepřítelem je jízda. Ano, bylo to jezdectvo, které rozhodlo množství bitev v náš neprospěch. Podceňovat ale nelze ani nebezpečí válečného loďstva, protože v dnešním propojeném světě si před jeho ničivostí nemůže být jist ani vnitrozemský národ. A co třeba letectvo! Co to už nadělalo zkázy. A dělostřelectvo! Všichni tito nepřátelé se neohlíželi ani na utrpení civilního obyvatelstva, ba často byli civilisté hlavním cílem jejich útoků, například kvůli podlomení naší morálky. 

(Pokračování textu…)

Při hodnocení kandidátů do Senátu se už před volbami rozšířil zajímavý jev. Označovat vybrané mediální neoblíbence jako extremisty či exoty.

(Pokračování textu…)

Kdybych si opravdu musel vybrat pouhých sedm tuzemských piv, která bych si s sebou vzal na pustý ostrov, asi bych dopadl jako ten osel z bajky, co umřel hlady, protože si nemohl vybrat mezi dvěma kupkami sena.

(Pokračování textu…)

Nikdy jsem se takovou myšlenkou hlouběji nezabýval, ale je to takové pěkné myšlenkové cvičení. S kým bych chtěl dát dohromady kapelu, kdybych měl tu možnost. Podobné představy jsou dost neskromné, ale někdo jiný sní třeba o noci s topmodelkou, tak proč bych já nemohl fantazírovat o muzikantech. Předně řeknu, že bych vybíral podle toho, kdo by podle mě hrál nejlépe mou muziku, ne s kým bych já rád hrál tu jeho. Na to by mi fantazie asi nestačila. Tak jděme na to.

(Pokračování textu…)

V cizí zemi umřel poslanec. A v českých médiích (i na politické scéně) to vypadalo, že tu snad máme náš domácí státní pohřeb.

(Pokračování textu…)

V srpnu 1968 jsem měl prázdniny mezi druhou a třetí třídou základní školy. Žil jsem tehdy s rodiči v Chebu. Jistěže jsem měsíce před srpnem i měsíce po něm zažíval celé to společenské vření, okresní město velikosti Chebu to nemohlo minout. Pochopitelně jsem v tom věku moc nerozuměl, o co jde, jen jsem věděl, že mezi sebou bojuje nové vedení státu, to byli ti hodní, s konzervativci. Tak se říkalo těm ze starého vedení, těm zlým, co se chtěli vrátit do čela.

(Pokračování textu…)

Po roce vyjela První pivní extraliga opět na Slovensko, aby tam zhodnotila místní ležáky, dostupné v běžné obchodní síti. Už v minulých letech se projevilo, že v tomto segmentu jsou slovenské špičky s těmi českými zcela srovnatelná, ale základna je oproti té české chudičká: jen 10 titulů proti 55 českým.

(Pokračování textu…)

(Pokračování textu…)

Chcete si propálit vývod z žaludku krátkou cestou rovnou břichem ven? Pak je tohle ta pravá akce pro vás. Festival Tegen de Grote Dorst (vlámsky Proti velké žízni – i když Češi mu s trochou cynismu říkají Noc dlouhé žízně) je pravděpodobně jedinou, zcela určitě ale největší přehlídkou spontánně kvašených (kyselých) piv na světě.

(Pokračování textu…)

(Pokračování textu…)

Už jsme si řekli, co to vlastně pivo je. Dnes si povíme něco o pivních stylech, tedy o tom, jaké jsou různé druhy piv. 

(Pokračování textu…)

V mnoha barech, kde mají na čepu deset a více různých zajímavých piv, nabízejí svým hostům nějaký ten ochutnávkový set. Někde má podobu prkýnka s otvory pro degustační sklenky, někde i několikapatrového stromečku.

(Pokračování textu…)

(Pokračování textu…)

Vítězem třetího základního kola letošního ročníku První pivní extraligy se stal Ležák z Černé Hory, z pivovaru patřícího pivovarské skupině Lobkowicz, vlastněné čínskou investiční skupinou CEFC, o které se teď hodně mluví.

(Pokračování textu…)

Už se zase řinčí zbraněmi. A nejen řinčí, nejspíše opět poteče krev. To jde v dnešní době velice snadno, jen se mačkají knoflíky, jako v nějaké počítačové hře. Sýrie pomalu nabírá dech po letech občanské války s muslimskými radikály. Získává svou zatím křehkou stabilitu krok za krokem. A do toho má přijít úder, po kterém bude následovat … to nikdo neví. Nejspíš další kolo chaosu a krveprolévání.

(Pokračování textu…)

Tak i k nám ze Zámoří přeskočily multitapy. Tedy něco jako ochutnávkové pivní bary s větším množstvím kohoutů, s větší nabídkou čepovaných piv. Tím „větší“ myslím patnáct, dvacet, třicet, ba i víc.

(Pokračování textu…)

Rádi se prohlašujeme za pivní národ. Ale ceníme si vůbec piva? Bereme ho vážně? Požívá pivo naší úcty a obdivu? Spíše bereme pivo jako ten nejvšednější nápoj, sloužící k uhašení žízně, nebo dokonce jen jako levné alkoholické pití, po kterém se hezky opijeme. Milovník a znalec rozličných piv Ladislav Jakl, jinak prezident o.s. První pivní extraligy (více viz rozhovor v My Leden 2018), pokračuje tímto v osvětě. Tvrdí, že radši než pivo hltat, je lepší pomalu ho vychutnávat.

(Pokračování textu…)

IVK není náboženskou nebo církevní institucí, ale přesto nám není jedno, co se v katolické církvi – této velmi významné součásti naší společnosti – děje, kam směřuje, jakou úlohu sehrává nebo sehrávat má. Hlavně nám ale není jedno, co se děje v naší zemi. Proto nás rozhořčuje kampaň proti pražskému arcibiskupovi a českému primasovi kardinálovi Dukovi, kterou se skupina katolických progresivistů snaží u nás rozpoutat.

(Pokračování textu…)