Zastavte to kácení!
Semínko vyklíčí, zapustí kořínky a vyžene mladý stonek. Krásný živý organismus roste a sílí. Odolá nepřízni počasí a hledá si cestu ke slunci. Přežije mrazivá rána, slejvák i letní polední žár. A pak přijde blbec člověk a porazí ho. Ani ho nenechá se vysemenit.
Dort od Rádia Impuls – video a poděkování
Rádio Impuls přímo na Hradě popřálo Václavovi Klausovi k jeho 70. narozeninám!
Šest zásadních kritik Václava Klause
Je nejvyšší čas, abych se přidal k zásadním kritikům Václava Klause. Vím, že to není žádné velké hrdinství, protože on žádné blogy na internetu naštěstí nečte. Ale třeba mě teď u psaní někdo nahrává skrytou kamerou, takže kdoví, jestli nepřijdu o prémie.
Verše pro Václava Klause (tedy pro Mladou frontu)
Dostal jsem 3. června tuto SMS:
„Dobry den,nabidka z Mf Dnes: nechtel byste nam napsat basen pro Vaclava Klause?K jeho narozeninam bude priloha, oslovujeme c.autory a hudebniky..styl,rozsah na Vas, honorar 1000korun. Zdravi Alice Horackova,MF DNES“
Jak můžeme žít bez návodu na čurání!
Vždycky mi vadilo, že si chlapi v hospodách po použití pisoáru většinou nemyjí ruce. Někdy před třiceti lety jsem dokonce znechucoval své spolustolovníky výpočty, kolik asi ročně vypijí cizí moči, protože statisticky její malé množství po úkonu nutně ulpí na cizích rukou, od nich na půllitru a pak v mycím bazénku přejde na půllitr jejich. A při tisícovce půllitrů za rok…
Zrušme letní čas!
Představte si, že máte v peněžence pětistovku. Chcete v ní mít víc? To je jednoduché. Začtěte pětistovce říkat tisícikoruna. A hned budete mít ve své peněžence dvojnásobek.
Petr Holec z Reflexu mne vroucně miluje
Existuje jeden takový časopis. Jmenuje se Reflex. A tam už léta žije a pracuje jeden takový člověk. Jmenuje se Petr Holec. A ten mne vroucně miluje. Láskou marnou, neopětovanou, zato horoucí, vytrvalou a čistou.
Dostavme už konečně tu radnici!
Je 66 let po válce a na nejúžasnějším místě nejúžasnějšího města světa stále zeje velmi neúžasná díra. Ano, mluvím o Staroměstské radnici.
Šéfredaktoři, zakažte svým podřízeným číst noviny!
Údolím Berounky vedly odedávna prastaré cesty. Dříve, než vůbec vznikla Praha. Není proto divu, že třeba zdejší obec Horní Mokropsy je poprvé písemně zmíněna už roku 1088 a vedlejší Všenory roku 1205. Byly prostě na ráně.
Kéž by se oteplilo! Nebo raději ne…
Kosa jak sviňa. Vlaky stojí, letadla nelétají, auta končí v závějích, kamiony a autobusy uvízlé na ledovkách, bezdomovci mrznou, domovci platí za teplo jak vzteklí. Kéž by se globálně oteplilo!
O teplouších a buzerantech
Rozšiřovat zvěsti o někom známém, že je homosexuál, je dnes skoro běžné. Ale víte, co je zajímavé? Že tyhle zvěsti jsou šířeny zásadně jen o lidech, kteří homosexuálové nejsou. To skoro stojí za malé zamyšlení.
Zrušme UNESCO!
Mám jednu oblíbenou hospodu. Chodím do ní od roku 1979. Od podzimu 1988 tam chodím každý čtvrtek. Od léta 1991 si ty čtvrtky eviduji a zrovna dnes je tisící. No není to na zápis do seznamu kulturního dědictví UNESCO?
Rohlík na Luční hoře vztyčen!
Protože mainstreamová média se zabývají samými pitomostmi a zásadní věci ponechávají stranou, musím občas udělat tu práci za ně. A tak se s Vámi podělím o jednu převratnou novinu, kterou noviny a televize trestuhodně pominuly.
Ve druhém kole volím Robbyho
Když jsme v červenci hráli na jednom festiválku na polské straně Krkonoš, bacil se na následné afterparty v katakombách o nízký skalnatý strop tak šikovně, že ho musel jediný střízlivý sklář odvézt na ošetření až do Tanvaldu.
Volební kampaň: méně soudnosti, více blbostí
Také si vedete soukromou hitparádu největších blbostí, jaké se objevují v právě vrcholící volební kampani? U mě bezpečně vedou sociální demokraté v Praze s heslem Méně betonu, více zeleně.
Kolik lze vydělat zamaštěným ptákem
Ropa v Mexickém zálivu se rozkládá rychleji, než „se čekalo“. Mediální bublina roku 2010 je na konci s dechem. Těšme se na novou.
Co se Slovanskou epopejí? Někam dobře schovat.
Výtvarnému umění houby rozumím. Ale přesto si dovolím vyslovit názor, že Alfons Mucha měl zůstat u reklam na pivo.
Bum bác letím do Kouta
Jsem se vynořil z lesů a jedu od Domažlic směrem na Strakonice, kde je večer každoroční festival zdejšího městského pivovaru, už jsem tu o něm psal. Žízeň už byla krutá, tak jsem šlapal autíčku trochu na krk.
Antiantiantianti
Diskriminace je věc ošklivá. Je to organizovaná nerovnost ve věcech, ve kterých by si lidé měli být rovni. Některým lidem ale nestačí zrušení diskriminace. Požadují antidiskriminaci. A kolečko se roztáčí.
Aliance útočí
Tenhle útok měl přijít už dávno. Jsou přece hodnoty, pro které stojí za to pozdvihnout zbraň a jít do boje. Ale díky za to, že přišel alespoň dnes.
Zrušte už konečně ten hloupý letní čas!
Tak to na nás zase hážou. Největší surovost století. Že si na ni někteří z nás už skoro zvykli, to její hloupost nijak neumenšuje. Drzý letní čas si prostě zas přišel pro hodinu našeho života.
Zrušme peníze!
Peníze kazí člověka. To ví přece každý. Ale nikdo neřekne nahlas: tak je zrušme! Přitom je nevyšší čas. První malé kroky k tomuhle krásnému cíli už máme za sebou, chce to jen odvahu jít dál.
Chebské pivo? Ale jo.
Na chebském pivu jsem vyrostl (do výšky, za šířku už mohou piva jiná). Konkrétně na chebské Hradní jedenáctce. Desítka byla přece jen dost vodová, dvanáctka Starovar byla nad mé finanční možnosti. To jedenáctka v Hradním dvoře v Dlouhé ulici stála 2.60, což se dalo přežít.
Jak na medvěda? Vlakem!
Třetí perón na Smíchovském nádraží byl kolem toho sobotního poledne plný pobudů. Takových milých pivních pobudů. I nějaká sličná pobudka by se v tom chumlu našla.
Emancipace začala na ledě
Paráda. Viděl jsem to jen v televizních zprávách, ale i tak mě to nadchlo. Britská krasobruslařka Sinead Kerrová popadla svého bráchu Johna, zvedla ho do vzduchu a držela ho nad ledem hlavou dolů. Málokdo si ale uvědomuje, že šlo o jednu z hlavních událostí v dějinách lidstva za posledních tisíc let.
Pryč s kolaboranty!
Dějiny civilizace jsou dějinami boje s přírodou. Celé generace našich předků věděly, že co si od přírody neurvou, to mít nebudou.
Příroda také umí lidem zasadit strašlivé rány, člověk se ale nesmí dát a musí vrátit každou ránu dvakrát. Každá rána zasazená přírodě je vítězstvím civilizace. Nevím, kde zrovna sedíte, když čtete tyhle řádky.
Čtyři ženy konce roku 009
Poslední dny roku 009 byly ozdobeny skutečně historickými činy čtyř žen. Byla by škoda, kdyby v mezisvátečním čase zapadly sněhem, tak je zde raději připomenu.
Sladové víno? A proč ne!
Jeden typ belgických speciálních piv s podílem alkoholu nad 10 procent se v hantýrce znalců označuje jako ječná vína. Nenapadlo by mě, že bychom tak jednou mohli říkat všem pivům u nás.
Pivovar v poušti, kdo to kdy viděl
Málem mě sežrala puma. Fakt. Stalo se to při sestupu na západním úbočí pohoří Ruby Mountains v severní Nevadě v roce 2002. Podrobnosti popisovat nebudu, tohle přece není cestopis ale pivopis.
Nádherně probenděný večer
Oregonský mikropivovar Deschutes je prý nejslavnější v celé Americe. Lze o tom diskutovat, ovšem nejlépe přímo u zdroje.
Střední Oregon je jedním z nejhezčích kusů Ameriky. Ne-li vůbec nejhezčí. Kaskádové pohoří je tu spíše rozložité a vykukují z něj třítisícové sopky. Kolem vyprahlá prérie nebo spíše polopoušť, občas rozervaná překvapivým kaňonem nebo hradbou načervenalých skal.
Bridgeport. Zapamatujte si to.
Krásný pivovar v oregonském Portlandu.
On ten západ Ameriky je fakt trochu jiný. Při tichomořském pobřeží USA leží tři státy, od severu Washington, Oregon a Kalifornie. Ve všech se žije trochu jinak než třeba na Středozápadě a poznáte to i na stole. Jídla jsou nápaditější, ne tak buranská, dokonce i kvalitních zdejších vín je velký výběr, tomu já ale houby rozumím. Zajímá mě totiž pivo a tím tahle končina světa oplývá.
Setkání s andělem v Pepíkovi
Oregon je mikropivovarů ráj. Lepší, než skončit ve velké díře.
Někteří lidé někdy dělají fakt hodně divné věci. Třeba tuhle. Parta čtyř kluků si řekla, že jen tak, bez výbavy (kromě několika plechovkových plzní v bazuce, to je takový tepelně izolovaný válec, co se dá nosit před rameno) sleze do nejhlubšího kaňonu v Americe.
Degustační hospoda v Chicagu
Bar Hacnkey´s jako inspirace pro odvážné hospodské v Česku?
Nějak se u nás pořád neujímají hospody s více druhy točeného piva. To rozhodně nesvědčí o neschopnosti majitelů, spíše o poptávce českého klasického píče piva, který si nepotrpí na experimenty a většinově lemtá jen to, na co je zvyklý. Občas se ale vyrojí výjimky a pro ty jako inspiraci můžu uvést svou zkušenost z jednoho zajímavého pivního baru v Chicagu.
Na pivo do postřižinského ráje!
Jak to žije v pivovaru v Dalešicích, hlavně o festivalu Jazz v pivováře.
Hodně lidí si myslí, že pivovar z filmu Postřižiny leží tak v Nymburku, prostě někde ve středu Čech.
Válcování po polsku
Ochutnávka v mikropivovaru C. K. Brewar v Krakově.
Nejdřív bylo hlavním městem Polska Gniezno, poslední krátkou dobu pár set let Varšava, ale mezitím většinu času to byl právě Krakov. Zázrakem byl uchráněn největších válečných hrůz, po válce se stal hlavní polskou turistickou atrakcí. Královské sídlo Wawel, Staré Město plné byznysu i pouličních umělců, vše zabalené krásnou uvolněnou srdečnou atmosférou. Nejzajímavější je asi obnovující se židovské město Kazimierz.
Cihlové pivo z Bavorska
Na návštěvě v pivovaru Ziegler-Bräu ve Waldsassenu.
Cihlové pivo z Bavorska Devět kilometrů jihozápadně od Chebu je městečko Waldsassen se slavným prastarým klášterem. Kostry opatů a prelátů v zdobených rouchách vypadají trochu morbidně, ale nádherná výzdoba a důmyslně osazené varhany, to je čistá krása. Na zdejším hřbitově leží čestný občan Chebu Anton Hart. Leží tam teprve čtyři roky, předtím devadesát let neležel, naopak se činil. V Chebu a v Hrozňatově vlastníval cihelny a další podniky, po odsunu dělal podobný byznys právě ve Waldsassenu.
Ráj na buzeráku
O návštěvě mikropivovaru Slezan v Leskovci.
Asi už jsem mrtvej a nějakým nedopatřením rovnou v ráji. Štípni mě. Au! Nebyl to ráj. Ale daleko k němu to nemělo. Asi myslíte, že myslím nějakou vyhlášenou pivnici ve stylovém prostředí. Tak nemyslete. Něco takového nemyslím. Ráj, který mám namysli, je obyčejný buzerák v polorozpadlých kasárnách.
Pivovar v rodinném domku? Proč ne!
O návštěvě v pivovaru Kozlíček v Horních Dubenkách. Poznámka: přidána fotografie.
Nedávno jsem tady psal, jak v Lomnici u Sokolova vaří pan Sás své pivo Permon v předsíni řadového domku. Vlastně pod jeho dohledem ho vaří jeho zeť, který v onom domku také bydlí. Dostal dceru a byt, tak ať se snaží, žejo.
Má město vlastnit pivovar?
O Pivovarských slavnostech Měšťanského pivovaru Strakonice.
Jsem si jist, že nemá. Navzdory tomu, že Náchodský Primátor a poslední dobou i Měšťanský pivovar Strakonice umí vyrobit opravdu výtečné produkty. Ani stát nemá co vařit pivo, od toho si ho neplatíme. Proto i Budvar se měl dávno prodat.
Zkoušejme nové chutě! Třeba v Hradci
Mikropivovar Milana Bambouska v Hradci Králové nabízí opravdové speciality.
Hola, nevíte někdo, co to je kaštanový med? Nebo snad existuje jakýsi medový kaštan? Fakt nevím. Zato vím, že tutově existuje kaštanomedové pivo. Vyrábí ho pan Rambousek v Hradci Králové.
Na super pivo na kole? Jasně!
O mikropivovaru Chýně.
Předesílám, že jsem za posledních třicet let ujel na kole maximálně několik desítek kilometrů a že rozhodně nepatřím mezi sportovní fanatiky. Tím spíš zrovna mně můžete uvěřit, že do nejbližšího mikropivovaru od Prahy (Průhonice jsou až druhé) se dá dojet kolmo.
Nejmenší český pivovar?
Který byste řekli, že je nejmenší český pivovar? Já svůj tip mám. Loni tenhle uvařil 85 hektolitrů, tedy asi desetinu proti běžnému výstavu průměrného mikropivovaru. A není to žádný školní nebo výzkumný pivovar. Je to Permon.