Praha – Reduta, 2002


Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
Lůza znovu udeřila
Publikováno 17.06.2019 v kategorii: Ozvěna

Není to tak dávno, co jsem v článku Květinami v koši to zdaleka neskončilo, psal mj. o tom, že v sobotu 17. listopadu 2018 krátce před polednem napadl dav veřejně známou osobu. Řvali na ni, strkali, plivali, pískali, nadávali do fašistů. Tou osobou byl Ladislav Jakl.

Uplynulo půl roku a  verbální útoky se změnily v hrubé fyzické násilí. Ladislav Jakl byl v sobotu 25. května 2019 ve večerních hodinách zákeřně napaden v pražském metru. Ze zvolání: „Ty seš Jakl, ten lídr SPD“ bezprostředně před tím, než ho útočník (či útočníci) začal mlátit do hlavy je zřejmé, že útok byl motivován politicky.

V Prohlášení IVK k brutálnímu fyzickému napadení Ladislava Jakla se velmi rozhodně vyjádřili pracovníci IVK s Václavem Klausem v čele.

V prohlášení se mj. uvádí: „Viníme ty, kteří po léta nerespektují výsledky demokratických voleb a politickou moc chtějí získat mimo demokratické volby prostřednictvím rozvášněných davů na náměstích a spřátelených médií. V takové atmosféře je už pouze malý krůček k tomu, aby si leckdo vyložil tento stav jako normu, ve které je dovoleno naprosto všechno – včetně hrubých fyzických útoků a pokusů likvidovat lidi s odlišným názorem. O tom, kam taková doba vedla a v co vyústila, nás dostatečně trpce poučila historie 30. let minulého století v Německu.“

Od sobotního útoku neuplynul ještě ani týden a Ladislav Jakl byl ve středu 29. května 2019 napaden znovu, tentokrát při snídani v hotelu ve Zlíně.

Prohlášení IVK k brutálnímu fyzickému napadení Ladislava Jakla je natolik výstižné, že je jen velmi obtížné hledat další slova, která by vyjádřila znechucení nad rostoucí politicky motivovanou nenávistí a verbálními, ale již i fyzickými útoky na osoby s odlišnými názory.

Bylo by tragickou chybou myslet si, že nás nemůže potkat podobný osud jako Německo ve 30. letech dvacátého století. Bylo by tragickou chybou myslet si, že pronásledování lidí s odlišnými politickými názory, často vedoucí až k násilí na nich, se nás netýká. Bylo by tragickou chybou domnívat se, že hrůzy občanských válek, které známe jen z dějepisu a ze zpráv ze zahraničí, nemohou v budoucnu potkat i nás.

Proto se musíme mít na pozoru před všemi „samozvanými proroky“, kteří na náměstích líbivými proklamacemi o ohrožení demokracie sami demokracii ohrožují!

Proto se musíme mít na pozoru před všemi „aktivisty“, kteří se pomocí informací vytržených z kontextu, polopravd i vyložených lží snaží zmanipulovat „nespokojené občany“ a rozpoutat v nich averzi k lidem jiného názoru. Od ní už je jen krůček k „občanské neposlušnosti“, k verbálním útokům a k fyzickému násilí.

A není vůbec důležité, jaké barvy je ismus, pod jehož pláštíkem se tito „lidoví vůdcové“ snaží rozpoutat nenávist. Zda je hnědý, rudý, zelený, jinobarevný či třeba i „milionchvilkový“.

Zdroj
Webdesign: Kabris|NET