Petynka, 1985


Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
VIDEO Proč nás ta pátá kolona tak nenávidí? Celá vlastenecká scéna u jednoho stolu
Publikováno 15.08.2019 v kategorii: Ozvěna

Na zámku Příčovy u Sedlčan se v sobotu konala akce nazvaná Vlastenecké setkání. Na akci zavítalo mnoho publicistů, aktivistů a politiků včetně spisovatele Benjamina Kurase, publicisty Petra Žantovského či novináře a kandidáta do Rady ČTK Michala Semína. O vybraných tématech hovořili i poslanec Jaroslav Foldyna, aktivista a entomolog Martin Konvička či bývalý ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky a člen RRTV Ladislav Jakl. Mezi tématy byly: porovnání změn ve společnosti od sametové revoluce po současnost, vlastenectví či vliv globálních médií. Akci na krátkou chvíli narušili demonstranti.

Celé setkání započal aktivista a sociolog Petr Hampl a mluvil o srovnání situace před třiceti lety a nyní. Očekávání ze změny režimu jsou prý nyní nenaplněná. Následovala spisovatelka Lenka Procházková. Hampl ji uvedl se slovy, že je velmi statečná žena a v souvislosti s tím se opřel i o „sluníčka“. „To, co vlastenecké lidi odlišuje od těch sluníček, není, že jen máme jiné názory, ale že máme i jiné povahové rysy,“ řekl Hampl, který oněmi povahovými rysy myslel právě statečnost a vlastnost říkat nahlas to, co si skutečně myslí.

„Poslední změna politického režimu v naší zemi sice proběhla sametově, ale když se ohlížíme na ta tři desetiletí, která následovala pod heslem budování demokracie, připomíná to spíše rozebírání nosných zdí podle asanačního záměru, který ještě zdaleka nebyl dokončen,“ shrnula posledních třicet let demokracie Procházková. „Proč jsou alternativní média pod dohledem ‚čučkařů‘ a proč je tak nenávidí pátá kolona?“ tázala se dále a setkání označila za „novodobý samizdat“. Procházková taktéž vyřkla nápad na „alternativní školství“, přes které by se dle ní měla pomocí internetu vzdělávat nejmladší generace.

Následně řečnil i diplomat a bývalý ministr Jaroslav Bašta. Vyjádřil svá zklamání, že jsme po sametové revoluci nesměřovali kroky následně na první republiku, hovořil pak především o tom, že spousta stejných lidí zůstala ve funkcích i po změně režimu a nezačali jsme se věnovat své obraně. „Víte, k čemu vždycky sloužily kolonie?“ položil pak otázku s tím, že k nám vzhledem k současné migrační krizi „pošlou ty nepohodlné“.
 
 
U řečnického pultu Baštu vystřídal místopředseda spolku Zemská domobrana Ivo Gec. Podle Gece jsme před třiceti lety udělali chybu, že jsme byli nerozvážní a „ti, kteří převzali moc, neměli čisté úmysly“. Také se připojil k názoru, že jsme se stali kolonií a vyjádřil znepokojení z bezpečnostní situace v Německu, přičemž zdůraznil, že hranice je nehlídaná. „Kdokoliv přejde zelenou hranici, může chodit, jak chce,“ podotkl.
 

A pak se Gec rozhovořil, že prý existují technologie na dálkové ovládání mysli a své tvrzení dal do souvislosti s posledními dvěma většími střelbami ve Spojených státech. Ve svém znepokojení pak Gec pokračoval, prý jsme kontrolováni přes technologie a internet a západní země nikdy neskončily se studenou válkou. A nevynechal ani premiéra Andreje Babiše, toho měli „přeprogramovat“ v sídle CIA v Langley: „Můžete si všimnout, pan premiér byl v Langley a vrátil se úplně jako jiná osoba!“ „Máme tady chemtrails, máme tady drogy. Ti, kdo berou drogy, jestliže dneska jsou falšovaná léčiva, ta oficiální, co myslíte, že vám přimíchávají do těch drog? Proč jsou sluníčkáři sluníčkařema, mě napadá to, že většina z nich má zkušenost s drogami a prostě mají přeprogramovanou, změněnou osobnost právě těmito novými technologiemi,“ pokračoval Gec. Závěrem své řeči ještě označil LGBT a homosexualitu, spolu se satanismem, za „zvrácené“. Cestou je prý návrat k tradičním hodnotám.

Následovala další z diskusí týkající se třídního konfliktu a národní sounáležitosti. Jako první si vzal slovo filozof z Metropolitní univerzity profesor Ivo Budil. Budil mezi třídním konfliktem a národní sounáležitostí nevidí antagonismus. Sociální konflikt je prý pro společnost normální i zdravý. Upozornil též, že míra násilí v rámci běhu dějin klesá.

Následoval poslanec Jaroslav Foldyna, jenž vyzdvihl důležitost vlastenectví. Vlast a národ jsou dle něj jedny ze základních stavebních kamenů identity každého člověka. Jak dále upozornil, tak vlast a vlastenectví jsou dnes mnohými zpochybňovány, či dokonce napadány. Vlastencům se prý říká termíny „nenávistní, nacionalisti, náckové, xenofobové či islamofobové“.

Foldyna mluvil i o tom, že každý národ sám ví nejlépe, co je pro něj dobré, a měl by si o tom sám rozhodnout: „Každý ať si na vlastním území žije, jak uzná za vhodné. Je to jeho země, nikoli země všech. Nikdo přece neví lépe, jak mají žít Češi než Češi samotní, nikdo neví lépe, jak mají žít Poláci než Poláci, nikdo neví lépe, jak mají žít Maďaři než Maďaři,“ pronesl. Foldyna dodává, že „nejsme špatní a naše kulturní dědictví je tím nejcennějším pokladem, jaký nám naši předkové mohli zanechat“. „Proto jsme pořád tady, i když je to mnohým asi trnem v oku. Pořád máme svoji zemi, svoji řeč a svoji víru. Pořád máme naději a je jenom na nás, abychom to, co se ukázalo jako dobré, dokázali ubránit a předat budoucím generacím,“ dodává.

Po Foldynově projevu akci krátce narušili demonstranti, kteří před objektem zámku hlasitě provolávali nesouhlas s akcí; po krátké odmlce však akce pokračovala. Slova se ujal předseda Strany státu přímé demokracie – Strany práce Radoslav Štědroň. Štědroň prohlásil, že by se měla přijmout nová ústava, o které by se dva roky vedla celonárodní debata. Ta by obsahovala změny ohledně domobrany či vzdělání, přidala by též definici rodiny.

Setkání pokračovalo debatou o vlastenectví. Tu odstartoval Alexandr Tomský, jenž společenství státu vidí jako přirozené a za nejcennější v něm považuje důvěru vůči cizím lidem.

Pak mluvil aktivista a entomolog Martin Konvička, jenž upozornil, že evropská společnost je velice křehká proti absolutně bezskrupulózní metodám, za něž označuje islámskou expanzi. Debaty se účastnil i spisovatel a dramatik Benjamin Kuras a novinář a komentátor Michal Semín, oba dva mluvili o významu vlastenectví.

Posledním tématem pak byly globální mediální elita a národní život. Dle komentátora a publicisty Petra Žantovského je dění v globálních médiích ovlivňováno především financemi a často je v nich uplatňováno „černobílé vidění“.

K tématu hovořil i bývalý ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky a člen RRTV Ladislav Jakl. Nynější režim, dle Jakla, splňuje definici totalitního režimu, protože se nespokojuje s držením faktických nástrojů moci a držení hospodářské moci, ale „snaží prostoupit na kůži každého z nás a obrat nás o naši intimitu, identitu, soukromí i mezilidské vztahy a o to, co dělá společnost společností“. Na tom, že je společnost rozdělena, prý není nic zlého. Dle Jakla existují i témata, které nerozdělují, ale která spojují, a za důležitá tak označil podobná setkání jako je to dnešní.

Jakl vyřkl, že nemůžeme ovlivnit, co k nám přichází z globálních médií, ovlivnit ovšem můžeme samotné vnímání zpráv. Upozornil též na nastolování témat od médií. Je prý velmi snadné, aby se největší redakce světových médií rozhodla, jaké téma se bude v aktuální době řešit. Jakl též upozornil, že daná témata mají vždy i nějaký cíl.

Zdroj
Webdesign: Kabris|NET