Vzájemně se vůbec neuznávají, spíš sebou pohrdají. Alespoň patří k mála tvářím rivalských táborů, které si dovedou sednout k jednomu stolu – a pohádat se. Měl to být duel o posledním roce Václava Klause ve funkci prezidenta. A o tom, jak se bude angažovat v politice po odchodu z Hradu. Nakonec na tato témata moc nedošlo, protože jeho stoupenec a kritička se do sebe od počátku zakousli. Ke společné debatě do Malostranské besedy je pozvala MF DNES.

Ladislav Jakl: Mně se nelíbí téma debaty. Každá debata má být jako férové hokejové utkání. Oba mančafty mají branky, brankáře, obránce, útočníky, pravidla hry. Protože prezident je nedostatkové zboží, tak jsem já zván do těchto debat jako náhradní terč. Debata má asymetrické rozložení: branka je jenom jedna, já jsem brankář a ve hře se hraje jenom o to, kolik střel chytím. Pokud budu nešikovný, blbý, dostanu hodně gólů. Pokud budu zdatnej a střelci lemplové, tak skoro vše chytnu. Ale gól dát nemohu, soupeř nemá branku.

Jiřina Šiklová: Prosím vás, vy jste jeho poradce. Jaký podíl jste v tom všem měl?! Vy byste mu měl radit, včas ho upozornit. Třeba na problémy s Pavlem Bémem, když o něm říká, že je nejúspěšnější muž. Nebo že není taktické chválit a zastávat se Víta Bárty, Josefa Dobeše nebo Ladislava Bátory. Já Václava Klause neobviňuji, v tom fofru možná nestíhá, ale vy byste mu měl poradit. Vy v tom taky máte prsty!

L. J.: A že řekl o Kalouskovi, že je nejlepší ministr financí, to se neříká. Protože se to nehodí do krámu. Třeba výrok o Dobešovi řekl v souvislosti s tím, že předtím měli školství v rukou zelení extremisté, ke kterým se hlásíte. Vy se vůbec hlásíte k extremistům, předtím jste se hlásila ke komunistům, pak k zeleným.

O hradních faulech

J. Š.: Vy tedy fauly, které prezident udělal, neberete na sebe? Podpora Dobeše, Bátory, že tak dlouho kritizoval ODS, až přispěl k jejímu propadu.

L. J.: Vůbec se nezříkám zodpovědnosti. Já to nepovažuji za špatně ani v jednom z těch příkladů. Když je dílčí problém, tak si svolá nás tři – mne, Jiřího Weigla a Petra Hájka – a snaží se z nás vypáčit nějaký názor. Ale to netvoří ani pět procent naší pracovní doby. Snaží se nás vyždímat, ne abychom se dloubali v nose.

J. Š.: Já oceňuji Václava Klause, že má konzistentní názory. Uznávám, že je jedna z tří profilujících osobností tohoto dvacetiletí společně s Václavem Havlem a Milošem Zemanem. Za čas si nikdo nevzpomene na jiné.

L. J.: Aha, takže už nedržíte občanskou neposlušnost? Tu jste vyhlásila dva dny po prvním zvolení Václava Klause v roce v roce 2003.

J. Š.: Jakoupak občanskou neposlušnost? To nemohu vyhlásit sama za sebe. Vy už zase utíkáte z tématu.

L. J.: Ne, hraji na druhou branku. Já nebudou pořád jen dřepět ve své brance a vyrážet puky. Pro mě jste symbolem člověka, který uznává výsledky jenom potud, pokud se mu líbí. Říkáte: Demokrat jsem tehdy, pokud bude zvolen ten, koho mám ráda. Ale když bude zvolen někoho jiný, tak vyhlásím občanskou neposlušnost. Mně to přišlo krystalické.

J. Š.: Ano, já se podílím na aktivitách, které kritizují situaci. Před Listopadem to byla Charta, po něm třeba Impuls 99 nebo Veřejnost proti korupci.

O prezidentovi belzebubovi

L. J.: Počkejte, to je něco jiného. I když bude zvolen příštím prezidentem nějaký váš belzebub, tak já nebudu vyhlašovat občanskou neposlušnost. Řeknu jen, že volby dopadly jinak, než bych si přál, ale zároveň respektuji, že tak dopadly. Třeba to ještě budu já.

J. Š.: Žádný belzebub zvolen nebude, protože žádný tady není. Já jsem se tehdy snažila říct, že člověk má právo na občanskou neposlušnost. L. J.: Vy jste pro mne přestala být demokratem. Impuls 99 podle mne vyjadřuje extremisticko-fašistické postoje. Větu „jsme syti nevěcného hašteření politiků“ by klidně mohl říct Lenin, Trockij, Mussolini, Hitler. Zkusíme to jinak než demokracií. Já vás za demokratku nepovažuji.

J. Š.: Já vás také ne. Ale to máte jedno. Prezident Havel kdysi napsal slavný esej Moc bezmocných. A tady se dnes objevuje druhá část – Bezmoc mocných. Lidi už to tak štve, že tady vznikají stovky různých iniciativ. Pravda, nejsou schopné se spojit. Chtějí se ale hlásit, být slyšet, protože politické strany se velice zkompromitovaly. L. J.: No tak to by chtělo nějakého Hitlera, ten měl schopnosti nespokojené sjednotit. A ten určitě vzejde z toho vašeho prostředí, toho já se obávám!

J. Š.: No vidíte, já se toho také obávám. Jen myslím, že vzejde z toho vašeho prostředí! Vždyť vy…

L. J. … to těžko. Z prostředí lidí, kteří jsou pro kapitalismus a demokracii? Určitě ne. Spíš z lidí, kteří jsou proti svobodnému trhu…

J. Š.: Heleďte, nechte mě také domluvit! Já jsem ženská, mohla bych být vaší maminkou!

L. J.: No to nevím, nevím.

J. Š.: Kolika je vám let, chlape?

L. J.: Já nemyslím věkově. Já myslím, že z mnoha jiných důvodů byste nemohla být mojí maminkou. J. Š.: No možná že ne, mě by to ani nebavilo. Vy tedy vůbec nevnímáte, že prezident Klaus štve čím dál víc lidí?

O debilech a hajzlech

L. J.: Prezident je nejpopulárnější politik v zemi. Ano, vnímá nálady ve společnosti a vidí dva kořeny. Jednak reálné sociální problémy, které jsou z ohromné většiny importované. Ale pak je druhá věc: pocit, že správně má člověk bejt nas..nej, aniž by existovala jasná relace mezi jeho konkrétním prožitkem. Tato atmosféra má málo společného s realitou a hodně lidí se musí zamyslet, kteří k ní přispívají, podněcují ji nebo na ní surfují. Takhle to chodí. Ta každodenní čtvrthodinka nenávisti u určitých zpravodajských pořadů. Mámo, to je ale debil, to je ale hajzl.

J. Š.: Popularita ve veřejném mínění neznamená, že by ho někdo volil. Myslím, že tady formuje nějakou národní politickou stranu, jejímž by se stal předsedou. Comebacku Václava Klause.

L. J.: Václav Klaus za celou svou kariéru neřekl jedinou nacioanalizující větu. Už loni se o něm vytvářely legendy, jak se nějakou takovou formaci chystá založit. Nikdy jsme se o tom nebavili, nikdy to nebylo vážné téma. Není důvod, abych mu to rozmlouval. Samozřejmě, známe z historie několik politických comebacků. Nemyslím, že je to nemožné. Ale rozhodně vylučuji, že by se tím teď někdo zabýval.

—

Paní Šiklová, vy symbolizujete člověka, který uznává výsledky jen potud, pokud se mu líbí. Nejste demokrat!

PROFIL Ladislav Jakl Šéfporadce prezidenta se narodil 17. 12. 1959 v Chebu. Po absolvování fakulty žurnalistiky zůstal v Praze, pracoval jako závozník i šéf kulturního střediska. Po roce 1989 poslancem ČNR, vedoucím Úřadu Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání, novinářem v Lidových novinách. Od takzvaného sarajevského atentátu v roce 1997 blízkým spolupracovníkem Václava Klause. Zároveň je rockový hudebník a autor, jeho kapely jsou Etal a Folimanka Blues. O další zálibě sám říká: „Ve volném čase se rád věnuji pivu, teoreticky i prakticky.“

PROFIL Jiřina Šiklová PhDr. Jiřina Šiklová, CSc., se narodila 17. června 1935 v Praze. Je česká socioložka a publicistka. Dvanáct let byla členkou reformního křídla KSČ, odkud v roce 1969 vystoupila. Podepsala manifest Dva tisíce slov i Chartu 77. Za normalizace pracovala jako uklízečka, nemohla publikovat pod svým jménem. Po roce 1989 založila knihovnu Genders Studies. Angažuje se v politice, je tváří „pravdoláskařů“, vyznavačů politiky Václava Havla. Napsala knihy Deník staré paní, Dopisy vnučce či Matky po e-mailu.

—

Pozvání MF DNES k debatě pro prezidentova šéfporadce Ladislava Jakla a jeho odpůrkyni, socioložku Jiřinu Šiklovou, mělo zádrhel. Hned na úvod se objevil první „ideový“ spor. On chtěl do pivnice, ona do kavárny. Nakonec se našel vhodný podnik, sešli se – a pohádali. Nejen o tom, co bude dělat Václav Klaus za rok po odchodu z Hradu či kdo by měl být jeho jeho nástupcem.

„Nikdy jsme se o tom nebavili.
Není důvod, abych mu to rozmlouval. Samozřejmě, známe z historie několik politických comebacků.
Nemyslím, že je to nemožné. Ale vylučuji, že by se tím teď někdo zabýval,“ říkal Jakl o možném budoucím angažmá Václava Klause. „Já myslím, že už tady formuje nějakou politickou stranu. Ale já se jeho comebacku nebojím,“ reagovala Šiklová. Oba se shodli snad na jediném: že špatná atmosféra ve společnosti nahrává nástupu nějakého extremisty. A kdo by měl být příštím prezidentem? „Když to bude nějaký váš belzebub, nebudu jako vy vyhlašovat občanskou neposlušnost. Neumím si představit pana Schwarzenberga, politického turistu,“ útočil tajemník.
„Vy vůbec nevnímáte, že prezident Klaus štve čím dál víc lidí? Že tady vznikají stovky iniciativ?!“ oplácela Šiklová.