Zajímavou prezidentskou debatu připravila Akce D.O.S.T., když pozvala čtyři uchazeče o Hrad. Mnohé se na ní odhalilo.

Mediálně nejchytlavější bylo bezesporu svlékání hradního tajemníka Ladislava Jakla před televizními kamerami.

„Měl jsem právě v Událostech modré triko s kruhem žlutých hvězd a uprostřed nápis ´New RVHP´. Kamera dala jen ty vrchní hvězdy,“ postěžoval si už před týdnem prezidentův tajemník Ladislav Jakl, že kamery ČT odmítly zabrat jeho protestní triko varující před modrým socialismem Evropské unie.

Místo toho ČT vysílala Jakla s horními hvězdičkami na modrém podkladu, což bez vysvětlující protiunijního sloganu mohlo být pro některé matoucí – proč by Jakl nosil unijní tričko?

Ředitel politického odboru prezidenta republiky ale využil toho, že čtvrteční debata DOST byla hojně navštívena novináři a jejich televizními štáby a při svém velmi zdařilém projevu se rozhodl vtip s trikem zopakovat. Jen s tím rozdílem, že využije momentu překvapení a triko ukáže, když ho nikdo nebude čekat, aby ho novináři už znovu nemohli zcenzurovat.

Na smeč mu ostatně nahrál jiný prezidentský kandidát, Přemysl Sobotka, který ve svém veskrze nudném projevu říkal cosi o tom, že prezident by měl nosit především tričko České republiky a až pod ním triko strany a pak triko svých vlastních názorů.

Jenže my to triko nevidíme, namítl Jakl. Kandidáti ho mají schované pod sakem. Když se někdo uchází  o vaši důvěru, měl by se umět svléknout a ukázat to tričko, ve kterém chodí, řekl publiku. „Já to teď udělám,“ dodal.

Jakl si po svých slovech odložil sako, rozvázal a sundal kravatu a pak pomalu začal rozepínat černou košili. Posluchači s bouřlivým potleskem přivítali jeho euroskeptické oblečení, které měl pod košilí. „To je moje tričko,“ řekl hrdě. – video zde (od 46. minuty)

Zredukovat debatu DOSTu jen na tento vtipný moment, by ale bylo málo. Zaznělo mnoho zajímavých slov, nejen z úst Ladislava Jakla, ale i Jiřího Karase a Jany Bobošíkové.

POTŘEBA MORÁLNÍ AUTORITY

Pozvaní uchazeči o Hrad se měli vyjádřit k tomu, jak by ve svém úřadě, kdyby byli zvoleni, hájili státní svrchovanost a tradiční hodnoty, což bylo téma večera moderovaného předsedou Akce D.O.S.T. Michalem Semínem.

Podle Jiřího Karase, současného velvyslance v Bělorusku a bývalého lidoveckého poslance, by prezident garantem právě takových hodnot být měl. Měl by být morální autoritou a vrátit českému národu důvěru v sama sebe. „Pokusil bych se ukázat, co to tradiční hodnoty jsou a co je státní suverenita,“ řekl Karas. Kritizoval stav společnosti, kdy jsou mladí lidé vedeni k různým vědomostem o tom či onom, ale nedozví se nic o otázkách morálky a etiky. V Británii dokonce podle jednoho průzkumu mladí lidé ztrácejí představu o tom, co je dobré a špatné a přestávají rozlišovat, co je zločin a co dobrý skutek.

Karas také mluvil více o sobě a o tom, co v politice dokázal, neboť média, která mu nejsou příliš příznivě nakloněna, o něm referují pouze jako o tom, kdo bojoval proti potratům a svazkům homosexuálů.

ROZPOR MEZI SLOVY A ČINY

Jana  Bobošíková, předsedkyně Suverenity, nejprve vymezila dané pojmy a pak se k nim vyjádřila. Tradičních hodnot máme všichni plná ústa, ale ve skutečnosti je jen málokdo hájí, řekla. Bobošíková v tom vidí pokrytectví – politici mluví, ale nedrží se toho. Příkladem je podpora Gay Parade ze strany konkrétních politiků, kteří už ale nechtějí podpořit Pochod pro rodinu, ač se jinak k tradičním hodnotám verbálně hlásí.

Jiní zase mluví o lásce k české koruně, ale je divné, že taková slova jdou často z úst těch, kteří s naprostým klidem předtím schvalovali Lisabonskou smlouvu a ESM, řekla Bobošíková ve zjevné narážce na Přemysla Sobotku, který se při těch slovech nervozně ošíval.

A proč by měla státní svrchovanost a tradiční hodnoty hájit jen hlava státu, když by to měli dělat všichni zákonodárci, všech 281 poslanců a senátorů, jak se ve svém ústavním slibu zavázali? ptala se řečnicky.

Poté za sebe slíbila, že v prezidentské funkci by nepřipustila přenos dalších kompetencí na nadnárodní uskupení, udělala by vše pro to, aby vyvázala Českou republiku z povinnosti přijmout euro, snažila by se šířit úctu k vlasti, ke svobodě, k historické pravdě, k životu, ke stáří a k práci.

Do Ústavního soudu by najmenovala odborníky, kteří – ačkoli jsou kvalitní – byli už Senátem zbytečně odmítnuti (Pavlíček, Pejchal). V souvislosti s Českou národní bankou pak slíbila, že by udělala vše pro to, aby nedošlo k podobným zločinům, jako když v roce 1997 a 1998 tehdejší havlistické vedení země a ČNB s naprostým klidem prodalo zlatý poklad republiky, navíc pod cenou.

Nešlo také o obyčejné zlato. „Na ten zlatý poklad se za první republiky skládal celý národ. Byly tam náhrdelníky našich prababiček i medaile československých legionářů.“

POLITIKA DNES NEEXISTUJE

Ještě než se k pobavení sálu Ladislav Jakl svlékl, přednesl své několikaminutové zamyšlení. Jakl je dobrý rétor a vychutnával si, jak mu sál bedlivě naslouchal. Mluvil pomalu, rázně a přesvědčivě. Hlavním problémem dnešní doby a dnešní politiky podle něj je, že žádná politika u nás není.

Politici a skrze média zprostředkovaně i celá veřejnost se baví pouze o technických detailech stávajícího systému, o jeho naprosto nepodstatných parametrech. To, a také soupeření o vliv, se dnes vydává za politiku.

Avšak politika má být fundamentální debatou, střetem a soutěží idejí o charakter a pojetí státu, o vztahu člověka a státu.

Zvykli jsme si, že stát si přichází pro nejméně polovinu našeho života, naší svobody, našich peněz, ale i pro polovinu zodpovědnosti a svědomí. Činí tak z nás poloviční lidi. Je načase si kus svobody vzít zpátky, řekl.

Politiku je podle něho třeba do našich životů vrátit. I k tomu pak potřebujeme stát a státnost.

CHUDÁK SOBOTKA

Na Přemyslovi Sobotkovi bylo možné ocenit jen to, že mezi národovecky smýšlející konzervativce vůbec přišel. Člověk, který tak významně (a v rozporu se svými dřívějšími sliby) podpořil Lisabonskou smlouvu, nemohl příliš počítat s tím, že by zde našel přátelsky laděné auditorium.

Jeho vystoupení bylo ale trestuhodně nudné, slabé, až skandální. Bývalý předseda Senátu a dnes jeho místopředseda a někdo, kdo se vážně uchází o post prezidenta republiky, působil unaveným až opilým dojmem, neřekl jasnou myšlenku, nemluvil k věci, zadrhával se, špatně skloňoval a sypal z rukávu jednu frázi za druhou, když mluvil o korupci či byrokracii.

Když byl konfrontován se svými politickými chybami (podpora LS, ESM, neochota hlasovat proti zeleným energiím, ač se tváří jako jejich odpůrce a podporovatel jádra), reagoval podrážděně a s dětinskými výmluvami, které vzbuzovaly úšklebky na tváři publika. V sále mu nikdo netleskal a Přemysl Sobotka spíše budil lítost. Politická troska?

Sobotka si ale naběhl nejen s tričkem, ale i tehdy, když si postěžoval, že si ho lidé a novináři pletou s jiným Sobotkou – v narážce na jeho jmenovce v čele ČSSD. Toho ale využil šéf webu Reformy.cz Vít Jedlička a člen Svobodných a s vážným hlasem namítl, že by si ho inteligentní lidé s Bohuslavem Sobotkou mohli klidně splést i kvůli podobnosti jejich politických názorů.

„Mluvíte proti Evropské unii, přitom jste schválil Lisabonskou smlouvu i Evropský stabilizační mechanismus (ESM), který nás může přijít na stovky miliard korun. Je pravda, že se vám mezi straníky říká měkkýš?“ opřel se Jedlička do místopředsedy Senátu.

Přemysl Sobotka, rudý až za ušima, pak už raději nic nekomentoval.

Po krátké přestávce debata pokračovala dotazy moderátora, který každému připravil jeden dotaz šitý danému kandidátovi na tělo. Karase se moderátor Michal Semín ptal na Bělorusko, Sobotky na zmiňovanou Lisabonskou smlouvu, Bobošíkové na církevní restituce a Jakla na to, zda by podepsal případný zákon o zrušení nějaké politické strany, která by hlásala zlé myšlenky.

Jejich odpovědi i celý záznam debaty, která se pak stočila na církevní restituce či cikánský problém, je možné vidět na tomto videu.

Zdroj