Lovaň, Belgie, 2018, archiv LJ



Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
Amnestie: Azore, trhej!
Publikováno 13.02.2013 v kategorii: Hrubá záplata

Vážený pane Jakle,
Rád bych se zeptal, co říkáte na ostrou kritiku místopředsedů Sněmovny Lubomíra Zaorálka a Jiřího Pospíšila v souvislosti s neochotou odhalit autory amnestie (článek zde). Je reálné, že se lidé skutečně dozvědí, kdo amnestii připravovoval?

Děkuji
S pozdravem
Václav Lang
Novinky.cz

Dobrý den.
Jasně. Rád Vám odpovím, ale myslím, že o skutečnou odpověď nikdo nestojí. Jak vznikala výsledná podoba amnestie, to jsem totiž veřejně sdělil už v první den její účinnosti. Autorem je přece pan prezident, je pod ní podepsán, to on ji vyhlásil.

Oba pány plně chápu. Pan Zaorálek evidentně soudí podle sebe. Sám asi není schopen napsat ani řádku a dokonce i oficiální žádost na pana prezidenta musel okopírovat z hromadného e-mailu šířeného pirátskou stranou včetně oslovení „dobrý den“, bez čtení ji podepsat a odeslat. Následně jsme ho museli žádat o doplnění, protože jinak byla žádost neplatná. Pan Pospíšil zase sám předkládal panu prezidentovi několik návrhů na amnestii (mohl by dnes zveřejnit, jak a v čem se lišily od té vyhlášené). Tak si oba asi myslí, že prezident jen mechanicky podepisuje někde jinde vytvořené texty.

Už první den jsem LN řekl, že amnestie vznikala v dlouhých polemických debatách, ve kterých se diskutovalo o všech parametrech, limitech, formulacích či šíři, a na dotaz, jak široký okruh lidí pan prezident do těchto polemik zapojil, jsem řekl, že to byl široký okruh tří lidí. (Nevylučuji ale, že si o tématu mohl povídat s kýmkoli, vždyť jde o velmi občanské téma.) A jak je dnes u novinářů  zvykem, přeložily LN mé odpovědi z češtiny do češtiny a do titulku napsaly (a daly mi do úst), že prý jsme se o amnestii radili v širokém okruhu tří lidí, takže jim z toho nějak vypadl prezident. Tím se vžilo, že já s nějakými dvěma lidmi jsem někde bokem připravoval amnestii bez prezidenta. Načež LN vydaly zcela lživý článek o tom, že jsem ji připravil já se dvěma konkrétními právníky. A ostatní média to ochotně opsala a opisují dodnes. LN se ani neomluvily, i když je jasné, že kdyby pro své tvrzení měly jedinou oporu, psaly by o tom dodnes. Ale následovalo jen nenápadné ticho.

Přečtěte si tu amnestii. Co na ní chcete připravovat? Stejně tak bych mohl říci, že ji připravil prezident Havel. Nebo Husák. Její obecná forma je totiž zcela univerzální. Konkrétní amnestii z toho dělají až rozhodnutí o jednotlivých sazbách o prominutí, převodu na podmínku či abolici. A ta rozhodnutí vydal prezident po detailních mnohahodinových a opakovaných debatách. Jak jinak by to mohlo být? Co na tom chcete komu úředně sdělovat? Kdo se při tom hádání o obsahu zasazoval za hranici 12 měsíců a kdo za 18? Kdo to chce chápat, dávno pochopil. Neexistuje žádný úřednický postup při vyhlášení amnestie, žádný dokument. A ani nemůže. Jen mé poznámky z porad, na základě kterých vznikal text. A finální rozhodnutí vždy bylo na prezidentovi.
Není žádné tajemné doupě, kde se líhl z vejce drak amnestie, doupě, které by bylo třeba vypátrat a nosnici zabít ohnivým mečem. Byla jen úvaha, debata a rozhodnutí. Víc nebylo zapotřebí a vzhledem k nutnému utajení víc ani nebylo možné. Pouze bylo třeba vědět, jakého počtu lidí by se to týkalo při té či té výši trestu, a tato data jsme měli od pana ministra spravedlosti. Víc nebylo třeba.

Dodávám, že u těch polemik jsem seděl a amnestii prosazoval dlouhá léta.

Takže: „trhej, Azore“.

L. Jakl
Webdesign: Kabris|NET