Staré Město, Malvaz, 1979


Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
FOLIMANKA BLUES a LIBÝ KVĚTOŇ rozpoutají ve Staré mydlárně peklo a ráj
Publikováno 22.03.2018 v kategorii: Hudba, Rozhovory

Rozhovor Vladimíra Špuláka s frontmanem Folimanky Blues Ladislavem Jaklem pro měsíčník Mělnicko.

Tvoji kapelu Folimanka Blues jsem poprvé zaznamenal v devadesátých letech na Divadelních poutích v Neratovicích. Když jsem pak v roce 2009 ve spolupráci s mělnickým kulturákem pořádal cyklus bluesrockových večerů Blues Night, byli jste druhými pozvanými hned po klasicích žánru Bluesberry.

No, to by mě stejně zajímalo, jak jsme se ti dostali do rány zrovna my.

 I když hrajete spíš klasický bigbít než blues, já ve vašich písničkách vnímám zřetelný bluesový pocit. Je tam opravdu? Může to souviset s tím, že miluješ Led Zeppelin?

Malinko si odpovídáš sám, ale trochu to rozšířím. Když se u nás řekne „bluesová kapela“, myslí se tím většinou boogie, prostě rychlé dvanáctky. Rytmus je daný, harmonie taky, občas se to něčím ozvláštní, ale dál to jede v příjemném tempu. Já jsem takhle slovo blues nikdy nevnímal. Vnímal jsem ho jako krajní emoci, ne jen jako příběhy o trampotách se ženami. Vnímám ho jako prožitek na samu hranu snesitelnosti, možná až za ní. Své určitě sehrála i má láska k Zeppelin, ale taky to, že bigbít poslouchám ne od puberty, ale už od mateřské školy, to díky svým starším bratrům. Když si člověk v životě a ve vztazích nenechává zadní vrátka, zažije vášně, o jakých se jiným může jen zdát. Ale je taky mnohem zranitelnější a snadno přijde k takové bolesti, od které jsou ti „chytřejší“ uchráněni. Tak já vnímám blues. Ale když to blues zredukujeme na hudební formu, pak musím říct, že v opravdovém bigbítu vespod blues být musí, jinak je to jen vymyšlená umělotina.

V posledních letech k nám jezdíte celkem pravidelně. Jaké byly dosavadní mělnické koncerty, užili jste si je?

Nojo, jezdíme. Je to možná shoda okolností. Mělník nabízí všechno. Hráli jsme několikrát i na Vinobraní, párkrát i v místních klubech. To jsou úplně odlišné světy. Umíme udělat show na velkém podiu, ale v tom klubu, kdy člověk vidí posluchači do očí, to je fakt něco jiného. Zrovna minulý víkend jsme v pátek hráli pro mnoho set lidí na pivním festivalu v Budějovicích a hned druhý den v klubíku v Českém Krumlově. Kontrast jako hrom. Myslím, že se naše písně hodí spíš do osobního prostředí, pro pozornější posluchače.

Jaký bude nadcházející březnový koncert ve Staré Mydlárně, tentokrát vlastně dvojkoncert s kapelou Libý Květoň? Těšíte se?

No jasně. Mydlárna je rarita, v prastarém sklepení člověk nehraje každý den. Když jsme tam hráli minule, strčili pod pódium nějakého vozíčkáře. Prchnout nemohl – a po chvíli možná už ani nechtěl.

Toho tam nestrčili, to je pravidelný návštěvník mydlárenských koncertů. Jak to přišlo – turné zrovna s Květoněm?

Spojuje nás s ním Pavel Beníšek, náš někdejší pianista a jejich aktuální zpěvák. Květoň je takový náš protipól. Oni si umějí dělat srandu ze všeho, my zas ve všem hledáme drama. Ještěže život nabízí obojí.

Tak to se máme na co těšit – peklo a ráj v jeden večer J . Od vydání vašeho posledního alba Krajina po bitvě uteklo už pár let, máš v šuplíku nějaké nové písničky? Chystáte další desku?

No, to jsem ještě nikomu neřekl, ale ano, chystáme. Teď nás čeká ještě velký koncert k 25. výročí kapely v Malostranské Besedě 20. června, ale hned po něm už se začneme připravovat do studia. A jak jinak, bude to deska ještě tvrdší a ještě emotivnější.

Uslyšíme něco z nových věcí v Mydlárně?

No, to bych asi prozrazovat neměl. Ale dobrá, asi uslyšíte. Ale nejvíc jeden či dva kousky, ještě to tolik neumíme.

Kromě bigbítu se intenzivně věnuješ pivu a jsi jedním z jeho největších znalců v téhle zemi. Jak významné místo v tvém životě zaujímají tyhle dva světy, a prolínají se nějak?

Jasněže prolínají. Pivo k bigbítu patří a naopak. Ale přesto pro mne obojí nemá v životě roli stejnou. Muzika je pro mě způsob myšlení, způsob prožívání, způsob dívání se na svět, způsob vnímání, cítění. Pivo, to je hlavně krásný koníček. Když člověk nezůstane na povrchu a zajímá se o něj hloub, objevuje úžasné světy, což mě krásně obohacuje.

Děkuji za příjemné popovídání.

 

Dvojkoncert  kapel FOLIMANK BLUES a LIBÝ KVĚTOŇ se odehraje 16. 3. 2018 od 20 hodin ve vyhlášeném mělnickém  klubu Stará mydlárna. 
Webdesign: Kabris|NET