KAMBERSKÝ: Jaklovo zrcadlo. Poslanci si spletli státní úřad s kabaretem
Publikováno 29.03.2019 v kategorii: Ozvěna

Zvolení Ladislava Jakla členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání je neveselá lapálie. Má tři různé roviny: principiální, politickou a osobnostní.

Rovina principiální je asi nejjednodušší. Roky se snažily partaje předstírat, že do mediálních rad volí kompetentní a morálně pevné osobnosti. Zvolením frontmana kapely Folimanka Blues a senátního kandidáta strany jménem Svoboda a přímá demokracie – Tomio Okamura padla tato iluze i těm nejnaivnějším pozorovatelům. Jakl bude v radě za Okamuru. Tečka. Což je mimochodem problém i pro samotnou velkou radu, která ne úplně zřídka řeší i poněkud složitější, odborné otázky.

Rovina politická je smutnější. Jak to, že se do takto důležitého orgánu může dostat někdo takový? Člověk, jenž kandiduje za tu nejkrajnější partaj českého parlamentu? Bohužel velmi snadno. Do rad se, k našemu velkému žalu, vždy volilo výhradně dle politického klíče. Třeba se to někdy změní k lepšímu, ale už tři dekády to takto hloupě funguje. Pravicoví extremisté byli zatím obvykle vyautováni, ale třeba komunisté mají svého člověka v radách už dlouho. Jenže teď je tomu jinak. Po volbách 2017 si většina tradičních partají odmítla s vítězem Andrejem Babišem hrát a on se obrátil jinam. Výsledkem je vzestup moci krajních partají a vzestup figur jako Zdeněk Ondráček nebo Ladislav Jakl. Na tom se nic nezmění do té doby, než po příštích volbách vznikne nová většinová koalice.

Nejsložitější je otázka Jaklovy persony. Formálně vzato těžko poslancům něco vytknout: bývalý ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky či bývalý vedoucí Úřadu Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání je papírově výborný kandidát. Jenže Jakl je ve své podstatě i životní praxi především šašek, bavič a provokatér. Což jsou docela dobré předpoklady pro politika, ale nikoli pro korektního úředníka. Jenže RRTV není názorové kolbiště, ale ústřední orgán státní správy. V tomto ohledu nemohli poslanci najít horšího kandidáta než právě Ladislava Jakla.

A pak je tu problém poslední, názorový. Pan Jakl říká a píše mnohé věci, jež vychovaný člověk nevypustí z úst. Jenže, málo platné, reprezentuje jistý názorový proud v české společnosti. Proud národovecký, protievropský a protiněmecký, proud, jejž neztělesňuje jen Tomio Okamura, ale také mnozí sociální demokraté, komunisté a třeba Václavové Klausové. Ano, i takoví jsme.

Zdroj

Webdesign: Kabris|NET