Chomutov, 2016


Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
Ladislav Jakl, zvolený do RRTV: ČT zrušit, Rozhlas také. Jinak to nepůjde
Publikováno 29.03.2019 v kategorii: Rozhovory

Státní televize nebude nikdy fungovat neutrálně, ale za peníze všech poplatníků bude vždy působit ve prospěch jedné omezené zájmové skupiny. O tom je přesvědčen čerstvě zvolený člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Ladislav Jakl. Vysvětluje, jak to myslí ti, kteří o České televizi mluví jako o silném a nezávislém médiu a varují, aby se nestala poslušnou. Když říkají „silné a nezávislé médium“, myslí tím médium, které jde dlouhodobě na ruku právě jim. Říkají „poslušná ČT“, ale myslí tím takovou televizi, která už nebude poslouchat jenom je. Bojují za ni a za její dosavadní podobu, protože jim patří. Ostatní veřejnost jim to jen platí.

Podle prvních ohlasů na vaše zvolení do Rady pro rozhlasové a televizní vysílání se trochu zapomíná, že budete jen jedním ze třinácti radních, a tak si lidé od tohoto rozhodnutí Poslanecké sněmovny především slibují, že bude lépe fungovat kontrola veřejnoprávních médií. Co si naopak od šestiletého působení v tomto správním úřadu slibujete vy?

Nepřeceňuji ani kompetence Rady pro vysílání, jíž jsem byl ostatně před sedmadvaceti lety zakladatelem, ani sílu jednoho hlasu v ní. Ale dobře vím, že v takových kolektivních orgánech se vliv jednotlivých členů neodvíjí pouze od váhy jednoho hlasu. A v tom si přece jen tak trochu věřím.

S jakými pocity sledujete smršť ohlasů, jakou vaše zvolení do RRTV vyvolalo?

Někteří „demokraté“ vyznávají demokracii jen potud, dokud nese plody, které jim chutnají.

Přestože zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání ukládá provozovatelům mimo jiné zajistit, aby ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti, část veřejnosti si už léta stěžuje, že z Kavčích hor je jí předkládán jen jeden povolený a „správný“ názor. Dá se vůbec objektivita a vyváženost kontrolovat? Stačí si vzpomenout, jak byla odmítnuta analýza Centra mediálních studií FSV UK  pro RRTV, když z ní vyšlo, že v České televizi i v Českém rozhlase byla zvýhodňována TOP 09.

Jistě, jsou věci, které se měří těžko. Účelově vybrané fotografie, jednostranně vyznívající ilustrační záběry anebo prostě marginalizace některých témat, to vše se prokazuje těžce. Ale i u měřitelných věcí je dost evidentních propagandistických a tendenčních projevů a ty je třeba šetřit daleko důsledněji. A ty ostatní? Ty se odvíjejí od personální politiky. A ta je na Kavčích horách prostřednictvím případného tlaku na generálního ředitele v rukou Rady České televize.

Velice často se diskutuje o zpravodajských a publicistických výstupech České televize. Jak OVM, tak pořady Reportéři ČT nebo 168 hodin jsou liberálně demokratickými politiky považovány za vlajkové lodě svobodné žurnalistiky v Česku. Naopak stoupenci prezidenta Miloše Zemana nebo předsedy SPD Tomia Okamury je obviňují z tendenčního referování a účelové dehonestace redaktory České televize neoblíbených politiků. Jak na ně pohlížíte vy?

Jsem přesvědčen, že státní televize nebude nikdy fungovat neutrálně. Za peníze všech poplatníků bude vždy působit ve prospěch jedné omezené zájmové skupiny. Proto taková televize ani rozhlas nemají vůbec existovat, stejně jako nikoho nenapadne, aby stát vydával noviny nebo časopisy. To je ale věcí zákona, a tedy Parlamentu. Jakákoli mediální špína ale může přispívat k tomu, že nálady nakloněné radikální změně v Parlamentu budou sílit.

Poslanecká sněmovna stále ještě neprojednala zprávy o hospodaření a o činnosti České televize za roky 2016 a 2017. Pokud některou neschválí dvakrát po sobě, automaticky končí celá Rada ČT a nová může odvolat ředitele ČT. Podle předsedy poslaneckého klubu STAN Jana Farského je to nebezpečný nástroj držící vedení České televize v nejistotě, neboť demokratická společnost potřebuje silné a nezávislé veřejnoprávní médium, nikoliv poslušnou ČT. Působí to na vás také jako záměr politiků a je kvůli tomu Česká televize poslušné médium?

To přece známe už dvacet let. Je třeba překládat slova takových lidí z češtiny do češtiny. Říkají „silné a nezávislé médium“, ale myslí tím médium, které jde dlouhodobě na ruku právě jim. Říkají „poslušná ČT“, ale myslí tím takovou televizi, která už nebude poslouchat jenom je. Bojují za ni a za její dosavadní podobu, protože jim patří. Ostatní veřejnost jim to jen platí.

Spolu s kritikou veřejnoprávních médií zaznívají i návrhy na jejich zestátnění. Také se množí hlasy, aby byl signál České televize zakódován, takže by její vysílání mohli sledovat jen ti, kteří si ho zaplatí, a nefinancovali by ji i ti, kteří se na ČT nedívají a pro něž Česká televize svým přístupem ke zpravodajství a publicistice evidentně ani nevysílá. Jaká je vaše představa o financování veřejnoprávních médií?

Říkám to mnoho let pořád dokola. Nelze zestátnit, co už státní je. Česká televize i Český rozhlas jsou státní instituce. Stát je třídil zákonem. Stát jim dal majetek. Stát jim přidělil kmitočty. Stát jim zákonem dal úkoly a stát jim zajistil peníze poplatníků. Ale stát už dál tyto instituce nekontroluje a nechá je za veřejné peníze dělat, co se jim zlíbí, nebo spíše co se líbí zájmovým skupinám, které tato média po celá léta ovládají. Státní média je třeba zrušit. A pokud existují nějaké veřejné zájmy v oblasti vysílání, nechť je stát pojmenuje a vymezí. Pak může vypsat granty nebo veřejné zakázky na vysílání pro školy, pro menšiny nebo pro jiné veřejné funkce. A za zlomek dnes vynakládaných peněz to udělá kdekteré soukromé médium kvalitněji a kontrolovatelněji. Než se tak ale stane, je třeba zakázat státním médiím podnikat, tedy vysílat reklamu a sponzoring. A financovat je z rozpočtu jako jakoukoli jinou instituci zřízenou státem.

S tím souvisí i skutečnost, že si Český rozhlas vytvořil vlastní internetový zpravodajský portál. Je dobře, že se pouští do dalších multimediálních sfér, kde konkuruje dalším zpravodajským serverům, nebo je namístě výhrada některých koncesionářů, že si platí rozhlasové vysílání, nikoli internetové či jakékoli jiné zpravodajství?

Nejen internetový portál, ale několik nových stanic, které mu žádný zákon neuložil. Prostě jen tak ze svého rozhodnutí. A pak jen natáhne ruku a po státu, který si nic takového neobjednal, požaduje peníze poplatníků.

Jaromír Soukup je často obviňován z toho, že jeho TV Barrandov straní ve svých pořadech některým vybraným politikům. Až dostanete jako člen RRTV, tedy správního úřadu, na stůl stížnosti na vysílání TV Barrandov, jak se zachováte? Jak v tomto směru vnímáte vysílání Soukupovy televize?

Soukromá televize vysílá za své peníze. Není povinné ji platit ani se na ni dívat. Když se divákům bude zdát, že s nimi někdo oře, přepnou to a s poklesem sledovanosti poklesnou i příjmy. Myslím například, že tři roky trvající dennodenní válka televize Nova proti prezidentu Trumpovi také sledovanosti moc nepomáhá. Jejich věc.

Evropská unie hodlá finančně podpořit nezávislá média. Měli bychom stejně postupovat i v České republice a vybraná média dotovat ze státního rozpočtu, jak o tom hovoří třeba Miroslav Kalousek? Je to v boji proti dezinformacím zapotřebí?

Evropská unie pracuje na svém zániku a žádná propaganda ji nezachrání. Jde o to, jestli budeme u toho krachu také, nebo jestli stačíme vyskočit, než se vlak zřítí do propasti.

Zdroj
Webdesign: Kabris|NET