Do Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) byl zvolen Ladislav Jakl, muž, který prý „opakovaně mluví o zrušení veřejnoprávních médií“. Kritici jsou zděšeni – je prý ohrožena demokracie!

Je ohrožena nejen příchodem Jakla, dlouholetého spolupracovníka prezidenta Václava Klause, ale i „dosazením“ dalších „kontroverzních figur“ do Rady Českého rozhlasu (Tomáš Kňourek) nebo Rady České tiskové kanceláře (Petr Žantovský). Ti jsou „mimo jiné“ spojeni s novinářskou Krameriovou cenou, od níž zase vedou linky ke „konspiračním webům“.

Za zmínku stojí uvozovkami označené manipulativní formulace, či přímo lži: do rad nikdo nebyl dosazen, ale zvolen. Už sám tento freudovský posun je symptomem totalitarizujících stavů mysli „zastánců neohroženosti veřejnoprávních médií“. Ti pak dovozují, pěkně po stalinisticku a bushovsku, že kdo není s nimi – je proti nim! A když se za „strážce demokracie“ prohlásili oni, pak ti s nimi nesouhlasící „nutně“ musí být „škůdci demokracie“!

Autoři těchto fejků by se tímto ale měli dostat do zorného úhlu útvaru ministerstva vnitra, který má bojovat proti desinformacím. Ať si o jeho existenci myslíme cokoliv, důležité je, že ministerstvo vnitra oficiálně deklarovalo, že neexistují desinformační weby, natož jejich seznam; existují pouze desinformace. A o konspiračních webech už vůbec nemůže být oficiální řeč, pouze ta pavlačová. V demokracii se totiž takové seznamy nedělají, ani se neprovádí kádrování (tím se zabývají pouze charakterově postižení jedinci). Naopak, široké spektrum nejrůznějších názorů je neklamným poznávacím znamením demokracie!

Zlý sen

Ladislav Jakl, Petr Žantovský a Tomáš Kňourek patří ke kritikům veřejnoprávních médií. Ovšem co se z toho dá udělat, to předvádí – přesně ve stylu tupé reakce bývalého režimu na vznik Charty 77, žádající po vládě, aby dodržovala své vlastní zákony – údajný „mediální expert“ Jakub Macek: „Média veřejné služby představují pro část populace hodnotový systém, který chápou jako nepřátelský. Tady mluvím o voličích, kteří jsou reprezentováni stranami, jako jsou SPD, KSČM nebo část voličů prezidenta Miloše Zemana.“

Totalitní podvlékačky nesvlékl ani Lubomír Zaorálek, což je skutečně hanebné vysvědčení pro rozvoj demokracie v České republice: „Nepodporuji lidi, kteří vyhlašují podobné názory. Zásadně s nimi nesouhlasím. A nejsem pro, aby tito lidé dostávali prostor k ovlivňování činnosti médií.“ Podporovat je nemusí. Souhlasu netřeba. Ale ubírat jejich názorům kyslík?

Totalitarizující Zaorálek svůj represivní postoj odvozuje z programového prohlášení vlády, kde je skutečně bod věnovaný podpoře nezávislosti médií veřejné služby. Ale tu podporu přesně ve stylu předlistopadového režimu novodobí „demokraté“ zaměňují za eliminaci oponentů!

O kolik lepší službu mohou svobodě a činnosti veřejnoprávních médií vykonat právě Jaklové, Žantovští a Kňourkové, než všichni ti škrtiči demokracie, podle nichž by kritici veřejnoprávních médií neměli dostávat prostor k jejich ovlivňování?

Přesný opak je pravdou. Demokracie a nezávislost veřejnoprávních médií se nekultivují zákazem kritiky! Kritiku naopak potřebují jako prase drbání! Kritiku za všech stran, spravedlivou i nespravedlivou. Ta kultivace veřejného prostoru nastává inteligentním vypořádáním se právě s kritikou. Vůči té nespravedlivé se kritizovaní obhájí, z té oprávněné naopak vezmou poučení, a jejich sláva se zaskví právem!

Demokracie je bytelná, nebo není vůbec

V tomto smyslu příkladně vyškolil v pátek večer televizního moderátora britský velvyslanec Nick Archer.

Moderátor položil přepoděšenou otázku: „Británie byla vzorem demokracie. Marcela mluvila o tom, že vždycky se o Británii mluvilo jako o zemi gentlemanů. Teď se neurazte, ale on je to spíš chaos. Na žádné rozhodnutí není většina, nic není možné odhlasovat, nedá se najít shoda skoro na ničem. Má vůbec tohle podle vás obdoby v historii britského parlamentarismu?“

Na to mu velvyslanec Archer odpověděl zcela jasně: „Počkejte chviličku. Co jste popisoval jako chaos, o tom já bych řekl, že to je vlastně demokracie v praxi. To, co se tady děje, je samotný demokratický proces ve své nejsilnější podobě. Tedy máte tady názory, které stojí proti sobě, zastávají je lidé s velmi silným přesvědčením a snaží se teď z toho všeho, z těch rozdílů, získat nějaký konsensus, něco, co získá podporu většiny. Já naprosto chápu, proč lidé například tady v České republice to vnímají s určitým pobavením, ale myslím, že je nefér říct, že tohle není demokratické, tohle je intenzivně demokratické. A nemůžeme říct, že by to za to nestálo, protože tohle je existenciálně klíčové rozhodnutí. Potřebujeme čas na to, abychom ho udělali správně.“

Takže slyšte, Zaorálkové, moderátoři, Mackové a vůbec všichni samozvaní ochránci demokracie. Odhalil vás už před sto lety Archerův krajan G. K. Chesterton, když v „Jisté terorii o tyranech“ napsal, jako by vás znal: „Tyran vždy přichází pod záminkou, že chrání něco, co lidé opravdu chtějí mít chráněno – náboženství, veřejnou spravedlnost nebo slávu vlasti.“

Takže vezměte prosím na vědomí, že reprezentant země, jejíž demokratickou tradicí se i vy občas zaklínáte (když se vám to hodí), nepochybně sleduje s pobavením tyto vaše strachy, protože nejde o chaos, ani o ohrožení demokracie, ale právě naopak. Jde o intenzivní demokratický proces v nejsilnější podobě!

Z toho vyplývá jednoznačný závěr, že i zvolení Ladislava Jakla, Tomáše Kňourka, Petra Žantovského a Vadima Petrova není ohrožením, ale naopak posílením demokracie. A že skutečnými škrtiči demokracie jsou naopak ti, kteří těmto procesům nepřejí.

Nicméně je dobře, že i jejich hlasy zazněly. Mnohé to odhaluje, leccos to vysvětluje a před lecčíms to varuje. Takže vlastně díky. Rozhodně jim veřejný prostor ani možnost ovlivnit veřejnoprávní média zakazovat nebudeme. My ne.

Jan Schneider

Zdroj