Mne zaujala kniha z literatury faktu, lze-li to tak říci, konkrétně knížka s prostým názvem Město. Jde o další svazek z cyklu Průvodce českou historií od autorského páru Alena a Vlastimil Vondruškovi. Knihu vydalo nakladatelství Vyšehrad už loni, ale mně se dostala do rukou až v průběhu letošního roku.
Zdá se, že o globálním oteplování již bylo napsáno vše. Skutečnost, že se tato debata už nijak nepotkává s pokračujícími novými zásadními rozhodnutími, které na sporné doktríně lidmi oteplované zeměkoule stojí, je jinou a poněkud smutnou věcí. Politická rozhodnutí s gigantickými dopady na ekonomiku i na svobodu lidí se dělají dál a veřejná debata k procesu jejich přijímání nijak nedoléhá.
Tak jsme zas jednou projeli celou Ameriku s cílem kochat se krásami divočiny a ochutnat její piva. Tentokrát jsme jeli ve velmi „pivní“ sestavě: tři členové První pivní extraligy (Honza Šuráň, Petr Hrkal a já) a jako vždy v USA už 23 let žijící pivní nadšenec Jirka Jonáš.
Jako každý rok i letos vyhlašovalo sdružení českých pivních znalců První pivní extraliga (PPE) kromě těch českých i nejlepší slovenské ležáky. Přísně anonymní degustace slovenských ležáků se konala v úterý 2. prosince v proslulé pražské restauraci První Pivní Tramway.
Lámete si hlavu, proč prezident Zeman mluví sprostě? Bytost, která se na internetu podepisuje jako Josef Hejna, na to přišla. Můžu za to já. Hned jsem se zaradoval, že konečně vím, na čem jsem, taky jsem si s tím Zemanem lámal hlavu.
Devátého září letošního roku jsme s přáteli projížděli americkým městem St Louis, cestou z Kansas City do Cincinnati. Dokonce přímo jeho čtvrtí Ferguson.
Patří snad děti státu?
Ladislav Jakl byl ještě do minulého roku tajemníkem prezidenta republiky Václava Klause, mimo jiné je hlavně rockovým hudebníkem a svého času býval také novinářem. Muž, který ví, jak to chodí mezi politiky, čeho se politici bojí a proč nekonají v případě ukradených dětí norským sociálním úřadem. Jeho odpovědi jsou zde.
Do pořadu České televize Události, komentáře přišlo vyjevit své názory na polistopadový vývoj České republiky a odkaz Václava Havla několik známých lidí.
Do čtvrtečního vydání pořadu České televize Události, komentáře přišli vyjevit své názory na polistopadový vývoj České republiky a odkaz Václava Havla bývalý šéf politického odboru Hradu Ladislav Jakl, bývalá studentská vůdkyně Monika Pajerová, poslanec za KSČM Jiří Dolejš a novinářka Lída Rakušanová. Nutno podotknout, že chvílemi to mezi diskutujícími jiskřilo.
Video naleznete na webu České televize.
Poslední zbytky někdejšího Chebského pivovaru jdou nenávratně k zemi. Pokoj jeho duši.
Za pozůstalé: L. J.
České šiky Pravdy a Lásky zasluhují náš hluboký obdiv. A to ne pouze vyjádřený slovem, ale i činem. Zaslouží si vznik Muzea Pravdy a Lásky. A jako počinek mám pro ně coby projev své upřímné úcty první sbírkový exemplář nového muzea, a to exemplář neobyčejně cenný a unikátní.
V pátek 17.listopadu 1989? To jsem byl v práci ve Zborovské ulici, odpovídá na otázku v exkluzivním rozhovoru pro Prvnizpravy.cz Ladislav Jakl.
V exkluzivním rozhovoru s Ladislavem Jaklem pro Prvnizpravy.cz o polistopadovém vývoji jsme se dotkli také jeho postu poslance v ČNR a šéfování tehdejšího Úřadu Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání.
Každý, kdo se pokusí čestně odpovědět na tuto zadanou otázku, musí se před tím vyrovnat s dvěma předchozími, poněkud zamlčenými nebo přeskočenými.
REPORTÁŽ Končí polistopadová éra? Na tuto otázku se pokoušeli odpovědět ti, kteří ji v roce 1989 symbolicky zahajovali. Stalo se tak v rámci vzpomínkového setkání Institutu Václava Klause „17. listopad očima tehdejších demonstrantů“.
Ještě nikdy se nestalo, aby nějaká degustace První pivní extraligy skončila tak vyrovnaně, natož nějaká finálová. Všech deset finalistů se vešlo do rozmezí sedmi bodů. Vlastně to byla taková pivní loterie, protože stačilo, aby jediný z osmi hodnotitelů oznámkoval své vzorky trochu jinak, a pořadí mohlo být úplně obrácené.
25 LET OD LISTOPADU ´89 Bývalý tajemník prezidenta Václava Klause Ladislav Jakl míní, že listopad přinesl samá pozitiva, za negativa nemůže. Václav Havel byl dle něj až do prvních svobodných voleb důležitým symbolem národní jednoty, pak už změny spíše brzdil a žil osobními a skupinovými zájmy lidí kolem sebe. Rusko je dle něj nejdemokratičtější ve svých dějinách. Hesla Babišova hnutí mu připomínají fašismus.
Nejprve musím poděkovat Petru Žantovskému za jeho knihu (Česká politika a média po roce 1989, IVK, Praha, 2013), která se stala i podnětem k uspořádání tohoto semináře. Rozhodně si ji přečtěte a doporučujte ve svém okruhu ke čtení. I já ji budu doporučovat.
Včera večer proběhlo v První Pivní Tramwayi finále již pátého ročníku anonymní degustační soutěže První pivní extraligy (PPE).
Čtvrtého listopadu bude mít První pivní extraliga už páté finále svých degustací českomoravských ležáků. Letošními favority jsou Staropramen Ležák a Lobkowicz Premium, alespoň soudě podle toho, že jde o vítěze semifinálových degustací (1 2 ). Jenže znáte to, anonymní degustace můžou dopadnout všelijak, degustéři nejsou roboti a pivo taky nemusí být vždy ve stejné kondici.
Josef Mlejnek junior zažil asi úplně jiný listopad 1989 než já. Za polistopadové motto vydává „Urvi, co můžeš“. Napsal to ve středu ve svém článku na Neviditelném psu.
Shlédl jsem před pár dny v televizi zajímavý dokument. Odvážný dobrodruh spolu s kameramanem navštívil misijní osadu na kraji pralesa kdesi v Tramtárii. Ochočení domorodci si misionáře chválili, že jim dali jíst, pít, oblečení i lůžko a naučili je hodně věcí. A že ti, co zůstali v pralese, ty naše bývalé rodiny, tam dál žijí jako „divoká prasata“.
Redakce Prvnizpravy.cz dostala pro Ladislava Jakla otevřený dopis, který píše Arseny Sobolewski,ruský občan, spisovatel, autor knihy „Sebedestrukce Evropy“. Arsenij Sobolevskiy alias Arseny Sobolewski se ve svém dopise vyjadřuje ke komentáři Ladislava Jakla: Zastavme rozpínavost Ukrajiny!
Veliká anabáze kolem shánění ležáku z Uherského Brodu, účast břevnovského sládka Martina Vávry v porotě, vítězství ležáku Lobkowicz Premium a postup loňského vítěze, ryze hořkého Radegastu, to byly hlavní zajímavosti na druhém semifinále pátého ročníku pivních degustací První pivní extraligy, které proběhlo 7. října ve slavné pražské restauraci První Pivní Tramway.
Dalibor Roháč straší zlem případného rozpadu EU, aby obhájil zlo bruselského centralismu
V úterý proběhlo v pražské restauraci První Pivní Tramway dlouho očekávané první semifinále degustace českých ležáků, kterou už pátým rokem pořádá sdružení pivních odborníků První pivní extraliga.
(Celý příspěvek…) »
Bývalý spolupracovník prezidenta Václava Klause Ladislav Jakl se na svých internetových stránkách LadislavJakl.cz vtipným textem nazvaným „Zastavme rozpínavost Ukrajiny!“ snaží ukázat, jaké konstrukce lze na dějinách postavit, když toužíte degradovat nějaký národ.
Rozpínavost Ukrajinců nezná mezí. Je načase se jí postavit. Pro začátek alespoň třeba malým stánkem na Staroměstském náměstí. Protože mlčet již dále nelze.
Poděkovali jsme paní Markétě, hostitelce z Bethesdy, za všechnu péči, pošlapali centrum hlavního města USA, pozdravili staré sídlo Bílého muže z Washingtonu, vypili pár posledních piv a v poněkud rizikový den 11. září jsme odvážně odletěli do vlasti. Zdá se, že tady je vše při starém.
Přes malebné Apalačské pohoří dojeli jsme přes několik těch místních malicherných států do předměstí Washingonu Bethesdy, startu a cíle letošní Velké cesty. 20 dnů, na 190 různých poctivě degustovaných piv, 16 pivovarů, 9 vysokohorských výstupů, dva sestupy kaňonovité, 1 ztracený kufr, najeto 13 994 km. Bylo mi ctí, Honzo Šuráni, Petře Hrkale a Jirko Jonáši. Laťka je od nynějška tuze vysoko.
Hlášení: během naší dnešní cesty se nic mimořádného nestalo. Jen jsme projeli kukuřicí a lesy států Missouri, Illinois, Indiana a Kentucky. Cincinnati už je v Ohiu, ale jeho předměstí za řekou je ještě kentucké. A v něm hned vedle hotelu ohromný megastore s alkoholem. A v něm – správně, nový pivovar, nazvaný na počest naší čtveřice Osm kulí. Ochutnali jsme vše, nakoupili v megastoru a měli pak krásně nakoupíno.
Tož vyjeli jsme na východ. Celý den východní Colorado a kompletní Kansas. Stovky kilometrů zoufalého Vidlákova, sbohem Divoký Západe. Kansas City, město, kde hranice s Missouri běží cak cik mezi baráky. Hotel v Kansasu, pivovarský dům Martin City na stejné ulici už v Missouri. A výborný!
Tak jsme přejeli všech 11 coloradských hřbetů, ale na ten dvanáctý jsme museli vyšplhat. Španělské štíty a z nich horu Cuchara, takových 3500 m. Alibi poskytla blížící se bouře, tak jsme se kousek pod vrcholem otočili a zdrhli. Nastalo bloudění po kamenitých cestách, načež vynoření z Trinidadu. A tam – nebudete věřit – 10 dnů nový pivovar Dodgeton Creek. Báječní majitelé, nejlepší setkání roku. Noční cesta do zakopané díry La Junta. Dobrou.
A vyjeli jsme zas do divokého westernového safari. První auto míjíme po třech hodinách. A ty bláznivé kaňony, jestli pojedeš zas k nim, zabiju tě. Pak zas Arizona a indiánské bordýlky kolem čtyřstátí. V Coloradu domorodé zmatky, pak však Durango a místní parostrojní pivovar. Neřehtej furt!
Přejeli jsme na jih Arizony a navštívili profláknutý Grand Canyon. Před deseti lety jsem ho seběhl dolů i nahoru v jednom dni, při teplotě 44 st., v sandálech a jen s okurkou v igelitce. Vnímavý pozorovatel by oproti dnešku těch pět rozdílů asi našel. Pak jsme se pokoušeli probít zpět do Utahu, ale spadané kamení na cestě nás donutilo k veliké objížďce indiánskou rezervací. Zapili jsme hranici 10 tisíc ujetých kilometrů, přejeli hráz ohromné Powellovy přehrady a vrhli se do snad dosud nejdivočejších pustin. Příšerné srázy, serpentiny, převisy, setmělo se a pak na jednom vyschlém brodu auto vylítlo do vzduchu a málem se rozlomilo. Po obhlídce spodku jsme už opatrněji pokračovali až k přívozu Bulldog, kde zapíjíme přežité drama.
Vyrazili jsme z nevadského Bakeru, přejeli celý jihozápad Utahu a skončili v Jacobs Lake v Arizoně. Divoké suché pláně a horské hřbety bez živáčka. Míjíme jedno auto za hodinu. Pak kaňon Bryce s tvary tak neslušnými, že by měl být mládeži nepřístupný. Nocujeme v chatce v horských lesích a dopíjíme zásoby.
Dnes jsme přejeli skoro celou Nevadu. Pouště, vyprahlé skály, ohromná pustá údolí. Cestou jediné městečko: Ely. A pak výstup na mamuta Wheeler Peak, jen 18 m pod čtyřmi tisíci. Část výpravy ale zabloudila a místo vrcholu objevila neznámé jezero. Spíme v naprosté díře Baker. Ale mají tu hospodu a v ní: pivo našeho kamaráda Steva Ruby Moutains! Bacha, za dveřma nějakej had.
Vystartovali jsme od jezera Tahoe až k průsmyku Sonora. Odtud jsme zdolali dosud neobjevenou horu s výškou 3292 m a pojmenovali ji ne jako Alexander po sobě, ale jako již dříve mnoho amerických hor jedním krásným českým slovem. Pak úžasnou divočinou kolem slavného jezera Mono a hory Dana v Yosemite (která je už deset let mým výškovým rekordem – 3978 m) do Nevady. Pouště, hory a nekonečné výhledy. A tady v beznadějně zapadlé Tonopah naproti motelu 4 dny nový pivovar. A dobrý!
BSEG – název, který už neplatí. I když se o horolezkyních říká, že některé jsou schopny dosáhnout vrcholu už v základním táboře, my jsme se dosud hrdě nazývali Before Summit Ending Group – skupina končící vždy před vrcholem. Dnes jsme ale všichni ve vedru vylezli na třítisícovku Hromová hora v pohoří Sierra Nevada a dokonce se vrátili živí. Dorazil nás až pivovar South Lake Tahoe Brw., jednoznačně nejhorší z dosud navštívených.
A dnes divokými stržemi k Red Bluffu a dál 140 mil serpentinami horskou pustinou. A pak všechno veliké. Sekvojové háje, pivovar ve Fort Bragg, Mendocino a tamní free život, slavné vinice kolem Boonville, tam i úžasný pivovar Anderson. Načež Santa Rosa, divočina v divokých autech v ulicích a pivovar Ruská řeka. U nás jdou děti do školy a já bych prosil jeden stout.
