V sobotu 6. února jsme se sešli u hrobu skvělého člověka a bubeníka, Zdeňka Cimmermana, abychom si připomenuli, že už tu s námi není pět let.
Milí čtenáři, zdravím vás z cesty parníkem po Nilu v egyptské Kahiře. To, co držím v ruce, je bohužel fakt nějaký džus. Allah prý pivo nemá rád…
L.J.
Milí přátelé bigbítu. Po roce je Cimrfest opět tady. Jako každý rok i letos 28. února. Jako každý rok i letos ve Vagonu na Národní třídě. Jako každý rok i letos na památku našeho skvělého kamaráda a bubeníka Zdeňka Cimmermana. Letos zahrají kapely Folimanka Blues, Mick Wathling Experience a Potěmkinova vesnice.
Revoluce prý požírají své děti. Z toho nutně plyne, že zelená revoluce nutně musí požírat zelené děti. A ono jo.
…dost bylo flákání v posteli a pití čajíčků. Už jsem zase v zásadě zdravý a zapojen do práce, i když pořád slaboučký a pivo piju jen s ohříváčkem. Ale to jsem mohl tušit, že ta padesátka mě bude něco stát…“
L.J.
(Tento článek byl publikován ve středu 25. února 2009 na serveru idnes.cz)
Nevím, jak se pan prezident rozhodne ve věci zákona, který konečně přenáší povinnost péče o chodníky na jejich vlastníky, ale já mu určitě nenavrhnu jeho vrácení. Dokonce jsem názoru, že to je jeden z nelogičtějších a nejspravedlivějších zákonů za posledních 20 let.
Vůbec nejsou hezká. Většina lidí si je nespojuje se zrovna příjemnými lidmi. Přesto se do obou těchto slov tolik zamilovali naši „bojovníci s korupcí“.
To mi ta druhá životní padesátka pěkně začíná. Potkala mě nejzákeřnější choroba, jaká může chlapa potkat: opravdová rýmička. A k tomu strašlivý kašílek. A tak ve čtvrtek podruhé v životě ze zdravotních důvodů vynechavám svůj pravidelný večer v hospodě Magister Kelley a v pátek podruhé v životě ze zdravotních důvodů ruším koncert. Tenhle měl být v klubu Highway61 v Českých Budějovicích. Je mi to moc líto, ale mé souchotě, či co to je, jsou pánem situace. Jsem zvědav, jestli se mi podaří dát jim přes víkend za uši.
Dějiny civilizace jsou dějinami boje s přírodou. Celé generace našich předků věděly, že co si od přírody neurvou, to mít nebudou.
Příroda také umí lidem zasadit strašlivé rány, člověk se ale nesmí dát a musí vrátit každou ránu dvakrát. Každá rána zasazená přírodě je vítězstvím civilizace. Nevím, kde zrovna sedíte, když čtete tyhle řádky.
Dobrý den.
Cituji z Vašeho dnešního článku: „,V Chyši se však všichni brání, že by se za Kadlecovou zaručili. ,Požádala mě naše občanka a já jsem pouze popsal, jak tady žije‘ říká starosta Miroslav Dorňák.“
Pan starosta použil k „pouhému popisu, jak tady žije“ tato slova – cituji z jeho dopisu panu prezidentovi:
Nemáte představu, jak ETAL bolí. Ne pouze tu část kapely, která tak jednou za dva tři roky vyžene pavouky a myši z futrálů svých nástrojů a na první zkoušce se ptá nejen co to je za písničku, ale i co to je za mamlase za pianem. I ta část kapely, která to léta s jinýma kapelama mnohokrát měsíčně ve sklepních zkušebnách i po pódiích bigbítových hospod mydlí a huláká ostošest, najednou kouká, co to je za blbý rytmy a melodie, to se fakt nedá hrát. ETAL, to je muzika vzniklá v hlavě, ne s hudebním nástrojem v ruce. Pak se teprve (se střídavým úspěchem) prostrkává na svět skrze ruce a nástroje muzikantů. Proto je tak hrbolatá.
Poslední dny roku 009 byly ozdobeny skutečně historickými činy čtyř žen. Byla by škoda, kdyby v mezisvátečním čase zapadly sněhem, tak je zde raději připomenu.
Opravdová kapela vašich srdcí.
Folimanka Blues, to je odvázaný bigbítek i pořádné drama s kusem historie. Tahle kapela vznikla vlastně náhodou. Není výsledkem žádného projektu, plánu nebo rozhodnutí, prostě se vyklubala z okolností.
V roce 1993 se Ladislav Jakl rozhodl udělat trochu větší muzikantskou akci, kde by shrnul na jednu hromadu různé své hudební aktivity. Za bolševika to nešlo a těsně po něm ustoupil bigbít na nějaký čas dějinám. L. J. chtěl proto vše posbírat zpátky do kupy a zúčtovat, dát dohromady lidi z různých svých muzikantských údobí a různých kapel, i kamarády z hospod, a hezky se vyblbnout. Akce se po názvem Rockový účet vyvedla skvěle, ve velkém sále Dopravních podniků 14. května 1993 zahrál L. J. s kapelami Etal a Hokr, své skeče tam mělo Divadlo v uvozovkách a jako hosté vystoupili i Vladimír Mišík a Michal Prokop s Etc, Pepa Nos, Karel Babuljak a Vlastík Matoušek.
Kapelu dal dohromady v květnu roku 1993 Ladislav Jakl. Současný název nese Folimanka Blues od prosince 1993, nyní hraje v sestavě zkušených a osobitých muzikantů. Kudlanka je v současné době jediné CD, které je možné koupit.
Děkuji ze srdce všem, kteří mi přišli popřát k padesátinám na Rockový účet a tím pomohli udělat krásnou atmosféru celého koncertu. Děkuji za záplavu úžasných dárků a za vaše projevy přátelství, přízně a podpory. Až jsem byl z toho celý v rozpacích.
Děkuji také všem – a bylo jich fakt hodně – kdo se podíleli na pořádání Rockového účtu. Byla to ohromná práce a výsledky viděli všichni. Děkuju muzikantům, kteří to taky neměli lehké. Děkuji pivovarům Svijany, Herold a Rambousek za skvělá piva a také Honzovi Kočkovi za vybrané pivní speciály. Děkuji Alešovi Svobodovi za krásné víno. Děkuji hospodě Magister Kelley za závěrečnou afterparty a za trpělivost, se kterou nás její lidé ani po páté ranní nevyhnali na mráz. A děkuji všem čtenářům knihy Rocker na Hradě, že jí věnovali svůj čas.
Tahle akce vejde do dějin, díky vám všem.
Váš
Ladislav Jakl
Tyto dny jsme si připomenuli dvacáté výročí ustavení první vlády po 41 letech, kde většinu již neměli komunisté. To byl asi okamžik, kdy český komunismus přišel o rozhodující kus moci.
Milý Láďo,
dovolte mi, abych Vám u příležitosti Vašeho nadcházejícího životního jubilea – 50. narozenin – předal jako výraz ocenění Vaší práce Čestnou plaketu prezidenta republiky.
Jeden typ belgických speciálních piv s podílem alkoholu nad 10 procent se v hantýrce znalců označuje jako ječná vína. Nenapadlo by mě, že bychom tak jednou mohli říkat všem pivům u nás.
Málem mě sežrala puma. Fakt. Stalo se to při sestupu na západním úbočí pohoří Ruby Mountains v severní Nevadě v roce 2002. Podrobnosti popisovat nebudu, tohle přece není cestopis ale pivopis.
Oregonský mikropivovar Deschutes je prý nejslavnější v celé Americe. Lze o tom diskutovat, ovšem nejlépe přímo u zdroje.
Střední Oregon je jedním z nejhezčích kusů Ameriky. Ne-li vůbec nejhezčí. Kaskádové pohoří je tu spíše rozložité a vykukují z něj třítisícové sopky. Kolem vyprahlá prérie nebo spíše polopoušť, občas rozervaná překvapivým kaňonem nebo hradbou načervenalých skal.
Krásný pivovar v oregonském Portlandu.
On ten západ Ameriky je fakt trochu jiný. Při tichomořském pobřeží USA leží tři státy, od severu Washington, Oregon a Kalifornie. Ve všech se žije trochu jinak než třeba na Středozápadě a poznáte to i na stole. Jídla jsou nápaditější, ne tak buranská, dokonce i kvalitních zdejších vín je velký výběr, tomu já ale houby rozumím. Zajímá mě totiž pivo a tím tahle končina světa oplývá.
Oregon je mikropivovarů ráj. Lepší, než skončit ve velké díře.
Někteří lidé někdy dělají fakt hodně divné věci. Třeba tuhle. Parta čtyř kluků si řekla, že jen tak, bez výbavy (kromě několika plechovkových plzní v bazuce, to je takový tepelně izolovaný válec, co se dá nosit před rameno) sleze do nejhlubšího kaňonu v Americe.
Bar Hacnkey´s jako inspirace pro odvážné hospodské v Česku?
Nějak se u nás pořád neujímají hospody s více druhy točeného piva. To rozhodně nesvědčí o neschopnosti majitelů, spíše o poptávce českého klasického píče piva, který si nepotrpí na experimenty a většinově lemtá jen to, na co je zvyklý. Občas se ale vyrojí výjimky a pro ty jako inspiraci můžu uvést svou zkušenost z jednoho zajímavého pivního baru v Chicagu.
Jak to žije v pivovaru v Dalešicích, hlavně o festivalu Jazz v pivováře.
Hodně lidí si myslí, že pivovar z filmu Postřižiny leží tak v Nymburku, prostě někde ve středu Čech.
Ochutnávka v mikropivovaru C. K. Brewar v Krakově.
Nejdřív bylo hlavním městem Polska Gniezno, poslední krátkou dobu pár set let Varšava, ale mezitím většinu času to byl právě Krakov. Zázrakem byl uchráněn největších válečných hrůz, po válce se stal hlavní polskou turistickou atrakcí. Královské sídlo Wawel, Staré Město plné byznysu i pouličních umělců, vše zabalené krásnou uvolněnou srdečnou atmosférou. Nejzajímavější je asi obnovující se židovské město Kazimierz.
Na návštěvě v pivovaru Ziegler-Bräu ve Waldsassenu.
Cihlové pivo z Bavorska Devět kilometrů jihozápadně od Chebu je městečko Waldsassen se slavným prastarým klášterem. Kostry opatů a prelátů v zdobených rouchách vypadají trochu morbidně, ale nádherná výzdoba a důmyslně osazené varhany, to je čistá krása. Na zdejším hřbitově leží čestný občan Chebu Anton Hart. Leží tam teprve čtyři roky, předtím devadesát let neležel, naopak se činil. V Chebu a v Hrozňatově vlastníval cihelny a další podniky, po odsunu dělal podobný byznys právě ve Waldsassenu.
O návštěvě mikropivovaru Slezan v Leskovci.
Asi už jsem mrtvej a nějakým nedopatřením rovnou v ráji. Štípni mě. Au! Nebyl to ráj. Ale daleko k němu to nemělo. Asi myslíte, že myslím nějakou vyhlášenou pivnici ve stylovém prostředí. Tak nemyslete. Něco takového nemyslím. Ráj, který mám namysli, je obyčejný buzerák v polorozpadlých kasárnách.
O návštěvě v pivovaru Kozlíček v Horních Dubenkách. Poznámka: přidána fotografie.
Nedávno jsem tady psal, jak v Lomnici u Sokolova vaří pan Sás své pivo Permon v předsíni řadového domku. Vlastně pod jeho dohledem ho vaří jeho zeť, který v onom domku také bydlí. Dostal dceru a byt, tak ať se snaží, žejo.
O Pivovarských slavnostech Měšťanského pivovaru Strakonice.
Jsem si jist, že nemá. Navzdory tomu, že Náchodský Primátor a poslední dobou i Měšťanský pivovar Strakonice umí vyrobit opravdu výtečné produkty. Ani stát nemá co vařit pivo, od toho si ho neplatíme. Proto i Budvar se měl dávno prodat.
Mikropivovar Milana Bambouska v Hradci Králové nabízí opravdové speciality.
Hola, nevíte někdo, co to je kaštanový med? Nebo snad existuje jakýsi medový kaštan? Fakt nevím. Zato vím, že tutově existuje kaštanomedové pivo. Vyrábí ho pan Rambousek v Hradci Králové.
O mikropivovaru Chýně.
Předesílám, že jsem za posledních třicet let ujel na kole maximálně několik desítek kilometrů a že rozhodně nepatřím mezi sportovní fanatiky. Tím spíš zrovna mně můžete uvěřit, že do nejbližšího mikropivovaru od Prahy (Průhonice jsou až druhé) se dá dojet kolmo.
Který byste řekli, že je nejmenší český pivovar? Já svůj tip mám. Loni tenhle uvařil 85 hektolitrů, tedy asi desetinu proti běžnému výstavu průměrného mikropivovaru. A není to žádný školní nebo výzkumný pivovar. Je to Permon.
Abych byl spravedlivý, setkal jsem se s ní i v Bavorsku nebo v Itálii, ale u nás je rozšířena velice. Je to naprostý nedostatek informací, které by byly k dispozici pro zvědavější návštěvníky. Je přece jasné, že popít originální speciálek domácího pivovárku často přijdou skuteční fandové (nemyslím teď vysloveně odborníky, ti si informace zjistí dávno předem).
(Celý příspěvek…) »
Demokracie je (nejvlídnější) forma kolektivistického násilí.
V tomto textu se chci blíže věnovat pojmu postdemokracie. Jenže já si nejsem jist tím, jestli všichni stejně chápeme už to samo slovo demokracie. Nejsem si tím jist, protože často slyším slovo demokracie používat například jako synonymum slova „správné.“ To ale podle mne vůbec není totéž.
Tisíckrát opakované mýty, překroucení reality, účelové fikce, to vše žije vlastním životem. Záměrně zkreslené interpretace vytváření prostředí pro rozhodování, pro vznik nálad, pro popularitu politických stran a politiků, pro veřejnou podporu či nepodporu některých řešení či společenských receptů. Když do této atmosféry zahalasí někdo o hrozící médiokracii, mám sto pokušení mu zatleskat.
Ladislav Jakl se narodil 17. 12. 1959 v Chebu. Je synem Stefanie (zemřela roku 2011) a Václava (zemřel 2024) Jaklových, má tři starší bratry (Miroslav, Jiří, Václav). Maturoval na chebském gymnáziu. Pořádal poslechové fonotéky o zahraniční rockové hudbě a stal se spolupracovníkem Jazzové sekce. V roce 1979 přesídlil do Prahy, původně na studia Fakulty žurnalistiky Univerzity Karlovy. Z ní byl v roce 1981 vyloučen, na čemž se podílela StB a její důvěrnická sít mezi pedagogy školy.
Kapelu dal dohromady v květnu roku 1993 Ladislav Jakl. Současný název nese Folimanka Blues od prosince 1993, nyní hraje v sestavě zkušených a osobitých muzikantů.
Institut Václava Klause.
Každý (99,9%) čtvrtek.
Nemáte představu, jak ETAL bolí. Poslechněte si ho!
Na serveru idnes L.J. bloguje od srpna 07.
Na serveru svetpiva.cz L.J. bloguje od května 08.
Obnovený Memoriál Matěje Kuděje je akce, která je svolávána vždy koncem října.
Ladislav Jakl slaví 17. prosince 009 padesátiny. A to je docela dobrá příležitost k tomu, aby se celé to půlstoletí pěkně popsalo, shrnulo a ukázalo světu. Tak vznikla kniha Rocker na Hradě. Je to veliký životopisný rozhovor, kde v povídání s novinářem Petrem Žantovským předkládá Ladislav Jakl čtenářům své životní zážitky, ale také hodně názorů na politiku, muziku a hlavně vůbec na svět kolem. Je tam kousek soukromí, hodně piva, hodně bigbítu a také něco ze světa, ve kterém žije tajemník prezidenta republiky. Ladislav Jakl mluví otevřeně o čemkoli, otázky si nevybíral, odpovídal na všechno, někde stroze, jindy se rozpovídal. A tak je kniha Rocker na Hradě nejen podrobnou pitvou jednoho života, ale také docela podrobnou mapou krajiny, ve které jsme posledních padesát let žili všichni.
Přebal knihy:
Zvuková upoutávka:
Detail knihy: Vázaná, formát 148×205 mm, 288 stran + 16 stran fotopřílohy na křídě.
Doporučená maloobchodní cena: Kč 229,-.
Kniha je dostupná k prodeji. Objednat si jí můžete na adrese: milan@kabrna.cz
