Staré Město, Malvaz, 1979


Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
Ladislav Jakl: Brusel chce zničit příklad, že to jde i jinak
Publikováno 11.07.2017 v kategorii: Publikované články

Za co bojovaly generace našich předků, když usilovaly o suverenitu, nezávislost, samostatnost naší země? Abychom si mohli o důležitých věcech ve své vlasti rozhodovat sami.

Není snad import tisíců lidí z kulturně a nábožensky zcela odlišných lokalit cizích kontinentů důležitou věcí? A můžeme o ní v rámci subjektu zvaného Evropská unie rozhodovat sami? Vůbec ne, jak je vidět.

Vzpomeňme na debaty kolem vstupu České republiky do EU nebo kolem vnuceného přijímání Lisabonské smlouvy. Vzpomeňme na ty, kteří zesměšňovali varování, že ztratíme část své suverenity. Prý nic takového nehrozí, protože budeme účastníky všech rozhodnutí.

Účastníky jsme byli – a co nám to bylo platné? Musíme se prý podřídit. Hra na suverenitu skončila. Nevolená Evropská komise se už ani nesnaží předstírat hru na demokracii, na konsenzus, na subsidiaritu, na legitimitu oktrojovaných opatření. Prostě je pod hrozbou trestů nařídí.

Že prý musíme být solidární. Ale proč? A s kým vlastně? My jsme netyli po celé generace z kolonií a nemusíme dnes snášet odvrácenou tvář kolonialismu v podobě masového usídlování exotických etnik na svém území. Ale máme prý být solidární s těmi, kdo z kolonií po staletí profitovali. My jsme nezačali se zbrklou politikou otevřených dveří pro miliony lidí ze zemí, kde se žije hůře než u nás. Ale máme prý být solidární s těmi, kdo tuto politiku prosadili.

A proč prý máme být s nimi solidární? Údajně proto, abychom ulehčili těm zemím, na které uměle vyvolaná migrační vlna dopadla nejničivěji. Ale je to skutečně pravdivý důvod? Jsem si jist, že nikoli.

Realizace rozmisťování přistěhovalců podle kvót totiž postiženým zemím nijak neulehčí. Důvod, pro který máme i my migranty importovat, je zjevně jiný. Veřejnost v migrací postižených evropských zemích v nás totiž dosud vidí příklad, že mohou být i země bezpečné, bez ničivých dopadů nepřizpůsobivých multikulturních komunit. Že to jde i jinak. A tak euroelity musí tyto naše příklady zničit.

Podaří-li se jim vtáhnout do svého bahna i nás, bude se jim lépe vysvětlovat veřejnosti ve svých zemích, že to jinak vlastně nejde, že to je nutný projev dnešní doby, že je třeba se s tím smířit. Zatímco dnes bije do očí srovnání zemí migrací zasažených a těch nezasažených. A je tak proto zatím příliš zjevné, že import imigrantů není nutností, ale špatnou volbou. Až i k nám podle svých umístěnek nastěhují Araby a Afričany, stane se multikulturní nenormálnost evropskou normou. A o to jim jde.

Mechanismy Evropské unie jim to umožňují. A proto je ze sebezáchovných důvodů nutné se těchto mechanismů zbavit. A to lze jen czechoutem, vystoupením naší republiky z EU.

Musíme prokázat, že evropské národy mohou vedle sebe přátelsky a mírumilovně žít, spolupracovat, obchodovat, a to vše bez diktátu nedemokratického monstra, jakým se Evropská unie stala.

Ladislav Jakl, 30. června 2017.

Publikováno v Newsletteru Plus, červen 2017.

Zdroj

 
Webdesign: Kabris|NET