Ladislav Jakl: Stará levice umřela. Nová přebírá moc.
Publikováno 06.12.2017 v kategorii: Publikované články
Sociální demokraté o víkendu sněmovali v Hradci Králové. Sešel se tam poprvé po prohraných volbách jejich Ústřední výkonný výbor a bylo to jednání neveselé. Mají o čem přemýšlet, musejí nějak vyhodnotit tragické volební výsledky a rozhodnout se, jak nyní dál. Ale mají vůbec „kam dál“? Není divu, že padají i velmi krajní nápady, jako třeba učinit mesiášem strany hejtmana kraje Vysočina Jiřího Běhounka, k čemuž by ale bylo nutno změnit stanovy strany, protože Běhounek dosud ani členem ČSSD není.
Vraťme se ale ještě o čtyři týdny zpět, k samotným volebním výsledkům. Ty přinesly veliké politické zemětřesení, výměnu elit, příchod rekordního počtu poslaneckých nováčků a u nás dříve nevídané rozdrobení politické scény mezi devět parlamentních politických stran. Za samostatnou úvahu ale stojí naprosto bezpříkladný pád levice, která od posledních voleb ztratila více než polovinu hlasů. Součet podílu hlasů pro ČSSD a KSČM poklesl z 35,36 % v roce 2013 na letošních 15,03 %, a to je pád, jehož velikost nepředvídal žádný mediální politolog, ani žádný drahý a sofistikovaný sociologický průzkum. Pád svým rozměrem evidentně přesáhl i leckdy bujnou představivost politických pozorovatelů. Existovala nějaká levice? Má smysl se nějak zabývat společným ziskem těchto dvou stran a má vůbec smysl používat pro ně nějaký zastřešující termín, tedy „levice“? Má. Má, už historicky, protože komunistická strana vznikla v roce 1921 odštěpením od sociální demokracie, pak sama po roce 1948 svou „matku“ spolkla, aby v roce 1990 sociální demokracie opět vznikla – sice na zelené louce, ale s explicitně zdůrazněnou kontinuitou se svou předchůdkyní (už kvůli uplatňování sporného nároku na miliardový majetek v podobě Lidového domu). Nejde ale jen o historii. ČSSD se často sice naoko od komunistů ohrazovala, ale velice často takticky používala spojenectví s komunisty při mnoha vážných vyjednáváních i při hlasováních v Poslanecké sněmovně. Komunisté zase často odmítali nechat se strkat do jednoho pytle s ČSSD, protože to by si leckterý jejich volič mohl říci, že nemusí pořád volit stranu, žijící věčně v izolaci při jednání o vládách, ale může volit tu „legitimnější“ levici. Komunisté proto museli při komunikaci s voličem volit mnohdy mnohem radikálnější rétoriku, než kterou používali běžně při svých politických kšeftech v parlamentu. I díky tomu pravidelně posilovali tehdy, když zrovna vládla ČSSD, protože představovali pro mnoho voličů tu pravou radikální levici, zatímco vládou v „buržoazním státu“ poznamenaná sociální demokracie o radikální voliče během vládnutí často přicházela. Pokud ale byly obě strany v opozici, představovaly většinou koordinovanou politickou sílu a rozdaly si to zase až v kampani. Zapojit tuto nominální politickou sílu do přímého boje o moc si ale dlouho nikdo netroufal. Nejblíže k tomu měl Miloš Zeman, který v roce 1996 mohl říkat, že má s komunisty a republikány – které on sám nazýval „zdivočelými sociálními demokraty“ – parlamentní většinu a tudíž nárok na sestavení levicové koaliční vlády (levice ČSSD + KSČM + SPR-RSČ získala tehdy ve volbách dohromady sto jednoho poslance). Ale netroufl si, jednak kvůli tehdejší míře společenské nepřijatelnosti komunistů ve vládě, jednak kvůli odporu ve vlastní straně. Obrat „stojednička pro levici“ tak tehdy nikoho ani nenapadl. Daleko méně ohledů měl v tomto smyslu o deset let později Jiří Paroubek, který se nejdřív těsně před volbami v roce 2006 nerozpakoval hodit přes palubu své tehdejší koaliční spojence lidovce a unionisty a schvalovacím kombajnem ČSSD + KSČM odhlasovával jeden zákon za druhým (na těchto několik týdnů připadá podstatná část uplatněných prezidentských vet Václava Klause za celé jeho desetileté funkční období), a poté těsně po těchto volbách, ve kterých socialisté s komunisty získali rovnou stovku, využil této stovky k zablokování nově zvolené Poslanecké sněmovny (a tedy k oddalování povinné demise své vlády) po několik měsíců. Tehdy už výraz „stovka“ pro součet poslanců ČSSD a KSČM nebyl žádným sprostým slovem, ale běžným argumentem, bez uzardění používaným kdekterým komentátorem. Přitom žádná sjednocená levice tehdy přece do parlamentu nekandidovala. Tabu padlo a tím i jakékoli rozpaky či pochybnosti o reálnosti obsahu slova „levice“ coby součtu sil ČSSD. Což potvrdila i následná hlasovací realita příštích let. Ano, tabu padlo, ale padla i tehdejší čísla koketující se stovkovou hranicí: dnes má levice v Poslaneckých lavicích dohromady pouhých 30 křesel. Proč? Jak je takový krach možný? Jak je vysvětlitelný? Především má smysl se o společném krachu KSČM a ČSSD bavit, protože pád ve volbách je oběma stranám společný a v podobném rozměru ho s žádnou jinou stranou nesdílejí. Také má smysl se bavit po pádu levice, tak, jak jsme si zvykli ji označovat, protože tentokrát nebyl dramatický úbytek jedné z obou stran provázen alespoň mírným posílením té druhé, čili přeléváním voličů z jedné strany do druhé. Je to pád společný a není umělou konstrukcí tvrdit, že i příčiny obou pádů mohou být do značné míry společné. Komunistický volič chce protest, ne salonní řeči U komunistů je paradoxně volební propad vysvětlitelný poněkud méně jednoznačně. Zcela liché se kázaly být předpovědi ze začátku 90. let, že voliči této strany postupně prostě vymřou, že jich bude pomalu ale jistě ubývat. To se vůbec neprokázalo. Asi mají zdravější kořínek, než si leckdo myslel, a asi tato – nyní již s papalášským establishmentem nespojovaná a spíše vyprofilovaně protestní – strana umí přirozený úbytek průběžně doplňovat i novou krví protikapitalistické revoltující mládeže, jako tomu ostatně bylo i v mnoha západoevropských zemích. Výsledky komunistů nepřipomínaly očekávanou skluzavku, ale spíš horskou dráhu: nahoru, dolů. V roce 1996 měli komunisté jen 10,33 %, v roce 2002 skoro dvojnásobek: 18,51 %. Nyní šlo o ale pád skoro na polovinu oproti předchozím volbám na rekordně nízkou úroveň. Jiná – celkem logická – úvaha může znít, že radikální voliči KSČM nejsou spokojeni s uhlazeným stylem salonních levičáků Filipa a spol. a že ostřeji protisystémové postoje nyní nacházejí u jiných, nových stran. Faktem je, že „salonní levičáctví“ dosud komunistům u voličstva procházelo. Tak proč nyní ne? Protože si o hlasy nespokojených radikálů až dosud nikdo neřekl. Nyní už ano. Piráti, okamurovci… Havlismus: parazit v těle sociálních demokratů U sociální demokracie jde do jisté míry o podobnou příčinu pádu: etablování konkurence na levicovém písečku, a to nikoli od komunistů, odkud to špičky ČSSD vždy čekaly, ale z nonkonformních vod městské mládeže a také od „hodných pravičáků“. Jenže příčiny pádu ČSSD jsou primárně vnitřní. Není to tak dlouho, co autor těchto řádek varoval ČSSD před havlismem. Že dopadnou jako o něco dříve havlismem nakažená ODS. Pád ČSSD je naprosto katastrofální. Sociální demokraté jsou dosud na všech klíčových postech ve státě! Prezidentem je sociální demokrat, předsedou horní parlamentní komory sociální demokrat, předsedou dolní komory sociální demokrat, předsedou vlády sociální demokrat, předsedou Ústavního soudu sociální demokrat… A tato síla dostane ve volbách sedm procent! Jak k tomu došlo? ČSSD zejména v posledním volebním období (ale projevovalo se to už od roku 2010) zcela rezignovala na své tradiční voliče a tradiční sociální témata. „Socanský“ volič býval většinou zaměstnanec, který si přál vyšší přerozdělování, vyšší platy, lepší sociální zabezpečení a fungující státní mašinu. Ze všech voličských skupin měl paradoxně patrně nejdál k módním tématům, které si vedení české sociální demokracie vypůjčilo od havlistů, od městské liberální intelektuální levice. Je pro tradičního voliče ČSSD prioritou multikulturní politika? Potlačování tradic? Útok na rodinu? Bizarní experimenty s třetími a kdovíkolikátými pohlavími? Radikálním feminismus? Likvidace českého strojírenství, energetiky, těžebního průmyslu s tím, že nová „vzdělanostní“ ekonomika je nebude potřebovat? Až extrémní eurohujerství? To jistě neznělo sociálně demokratickému voliči jako hudba, za kterou by chtěl jít. Politici jako Diensbier či Marksová byli účinnějším kladivem na udiveného sociálně demokratického voliče, než jakákoli myslitelná politická konkurence. A do toho Bohuslav Sobotka, pro kterého zájmy Berlína a Bruselu byly vždy viditelně bližší, než zájmy a potřeby pracujícího někde v severním pohraničí. Vedení sociální demokracie zkrátka vedlo nesmiřitelnou válku se svými vlastními voliči a myslelo si, že jí to projde. Neprošlo. Vedení ČSSD se agresivním vnitropolitickým bojem rovněž zbavilo všech viditelných figur, které pro voliče představovaly srozumitelnou socialistickou politiku. A místo nich vystrčilo na své vlastní voliče tváře (a kdoví, jestli tváře) kluzkých rejdilů v byrokratických bažinách bruselských direktiv. Místo nekrologu ČSSD Po dlouhou dobu mi to nebylo jedno. Vždy jsem si myslel, že fungující demokracie potřebuje fungující sociálně demokratickou stranu. A že parazit havlismu je schopen vyhlodat veškeré maso takové strany a proměnit ji v prázdnou skořápku. To jsem si nikdy nepřál, jakkoli jsem žádné sympatie k sociálním demokratům nikdy nechoval. To se ale změnilo jen několik týdnů před volbami. Najednou mi začal být osud ČSSD lhostejný. Protože ona už žádná ve skutečnosti neexistovala. Je třeba se smířit s tím, že ji sobotkovské vedení definitivně pohřbilo. Jistěže to neznamená konec levice. Její ideály jsou dnes rozpuštěny v různé míře ve všech parlamentních stranách a také napříč společností. Budou ale napříště formulovány a prosazovány „novou levicí“, zatímco tradiční „socanský“ volič zůstane opuštěn, pokud se ho neujme nějaká ta strana jednoho tématu a na jedno použití. Pro člověka, hájícího individuální svobody před rovnostářstvím a kolektivismem, tu napříště bude jiný soupeř. Nová levice. Multikulturní, radikálně genderistická, postdemoratická, postprůmyslová, asociální, ekofanatická, eurofanatická, internacionální. Bude to ale soupeř, který vede politický boj primárně mimopolitickými a mimodemokratickými prostředky a mimo politickou půdu, přes zájmové a nátlakové organizace. Sociální demokracii už potřebovat nebude, odhodil ji jako onu vyhlodanou skořápku. Své páky bude mít v nových uskupeních a nejspíš si samo slovo „levice“ zakáže. Levicový volič ale pořád žije. Opuštěn, zrazen, zklamán. Zajímá to někoho? Zdá se, že ne. Nikdo s trumpovskými hesly o „rezavém pruhu země“ si o jeho podporu neřekne. Na tom chystané rošády v ČSSD už nic nezmění, bývaly by musely přijít už před několika lety. Ladislav Jakl, 21. listopadu 2017. |
![]() ![]() ![]() ![]() 09. 08. 2025, 14.01 – Atommuzeum Javor 51, Míšov: rocková kapela Folimanka Blues zahraje na festivalu Atom Peace Fest 17. 06. 2025, 19.00 – Břevnovský klášterní pivovar, degustace hořkých piv První pivní extraligy 17. 06. 2025, 14.00 – TV Protiproud, rozhovor L. J. s Petrem Hájkem v pořadu Rub a líc 09. 06. 2025, 10.00 – pivovar Velké Březno, Ústí nad Labem, L. J., předává ocenění za vítězství piva Březňák v česko-slovenském Superfinále První pivní extraligy 08. 06. 21.00 – televize XTV: L. J. v živém vysílání pořadu Xaver a host 02. 06. 2025, 18.00 – Zkušebna U Lukáše, Bartoškova 1571/31, Vršovice: veřejná zkouška rockové kapely Folimanka Blues pro přátele a podporovatele 12. 05. 2025, 10.00 – Dům kultury, Litoměřice, L. J., v degustační porotě soutěže Piva Ústeckého kraje 06. 05. 2025, 19.30 – První Pivní Tramway, páté kolo šestnáctého ročníku degustace českých ležáků První pivní extraligy 23. 04. 2025, 19.30 – První Pivní Tramway, čtvrté kolo šestnáctého ročníku degustace českých ležáků První pivní extraligy 09. 04. 2025, 19.30 – První Pivní Tramway, třetí kolo šestnáctého ročníku degustace českých ležáků První pivní extraligy 05. 04. 2025, 12.00 – Zámek Litomyšl, L. J., v porotě degustace národní soutěže domovarníků Litomyšlský korbel 25. 03. 2025, 19.30 – První Pivní Tramway, druhé kolo šestnáctého ročníku degustace českých ležáků První pivní extraligy 25. 03. 2025, 10.00 – L. J. se účastní posledního zasedání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání v rámci svého šestiletého mandátu 21. 03. 2025, 18.00, Pivovarský dvůr, Zvíkovské Podhradí – L. J. v degustačním panelu soutěže Jarní cena českých sládků 16. 03. 2025, 22.00 – L. J. v živém vysílání pořadu Události komentáře týdne na ČT24 11. 03. 2025, 19.30 – První Pivní Tramway, první kolo šestnáctého ročníku degustace českých ležáků První pivní extraligy 07. 03. 2025, 09.00, Výstaviště Zahrada Čech, Litoměřice – L. J. v degustačním panelu mezinárodní soutěže Česká a Světová pivní pečeť 05. 03. 2025, 17.00, Grand Hotel Prague Towers – L. J. jedním z hlavních řečníků semináře Co nám naznačuje prvních šest týdnů Trumpova prezidentství 28. 02. 2025, 19.30 – Vagon Club, Národní třída: koncert rockové kapely Folimanka Blues v rámci večera pro zemřelé muzikanty Cimrfest 11. 02. 2025, 20.00 – L. J. hostem živě vysílaného podcastu Standa Show. 09. 02. 2025, 22.00 – L. J. v živém vysílání pořadu Události komentáře týdne na ČT24 01. 02. 2025, 19.30, (A)void Café, Náplavka u Jiráskova mostu, Nové Město – L. J. hostem Poslechového kalendária Michaela Kyselky 17. 01. 2025, 13.00, Pivovar Ferdinand, Benešov – L. J. předává pivovaru Ferdinand cenu za vítězství zdejšího ležáku v degustační soutěži První pivní extraligy pro rok 2024 13. 01. 2025, 17.00, Kbelský pivovar – L. J. předává Kbelskému pivovaru cenu za vítězství zdejšího ležáku v degustační soutěži První pivní extraligy Král Prahy 08. 01. 2025, 18.00 – televize A11, L. J. hostem pořadu Dobrý večer s A11 o politice i muzice 31. 12. 2024, 22.30 – Televize XTV, L. J. hostem silvestrovského pořadu XTV 17. 12. 2024, 19.30 – Na Slamníku, Bubeneč: koncert rockové kapely Folimanka Blues 12. 12. 2024, 18.30 – Novotného lávka, Staré Město: L. J. v panelu veřejné diskuse Musíme v 21. století platit ČT a ČRo? 07. 12. 2024, 14.00 – První Pivní Tramway, Spořilov: L. J. v porotě degustace První pivní extraligy v rámci soutěže O krále Prahy – nejlepších čepovaných ležáků vyráběných na území hlavního města. 24. 11. 2024, 12.00 – Dům kultury, Kladno, L. J. v porotě největší soutěže amatérských kapel hrajících naživo Skutečná liga 20. 11. 2024, 19.00 – Pivovar Nestville, Hniezdne, Slovensko, česko-slovenské Superfinále První pivní extraligy 14. 11. 2024, 11.00 – Společenský sál hotelu U Zeleného stromu v areálu pivovaru Zlatá Kráva v Nepomuku, L. J. moderuje Slavnostní vyhlášení cen Sdružení přátel piva 08. 11. 2024, 18.00 – Pivovar Hendrych, Vrchlabí, L. J. v porotě degustační soutěže pro pivovarské domovarníky 19. 10. 2024, 09.30 – Břevnovský klášter, L. J. v mezinárodní porotě pivní degustační soutěže Golden Bohemia 12. 10. 2024, 09.00 – Hotel Samechov, Chocerady: L. J. moderuje konferenci SOSP Konzervativní kontrarevoluce 09. 10. 2024, 19.30 – První Pivní Tramway, finále patnáctého ročníku degustace českých ležáků První pivní extraligy 25. 09. 2024, 19.30 – První Pivní Tramway, druhé semifinále patnáctého ročníku degustací První pivní extraligy 21. 09. 2024 – Nostalgická myš, Kokořín – Šemanovice: koncert kapely Folimanka Blues 11. 09. 2024, 19.30 – První Pivní Tramway, první semifinále patnáctého ročníku degustace První pivní extraligy 08. 08. 2024, 19.22 – Modrá vopice, Vysočany: L. J., zahraje v rámci večera Open Mike, věnovaného Kaštánkovi 31. 07. 2024, 18.00 – L. J. hostem v pořadu Nepodvolení televize Protiproud 29. 07. 2024, 19.30 – První Pivní Tramway, ochutnávka nealkoholických piv v rámci vložené degustace První pivní extraligy 01. 07. 2024, 19.30 – První Pivní Tramway, degustace asijských továrních ležáků v rámci vložené degustace První pivní extraligy 26. 06. 2024, 11.00 – Prima CNN: L. J. živě v debatě o česko-slovenských vztazích 19. 06. 2024, 19.00 – První Pivní Tramway, degustace slovenských továrních ležáků První pivní extraligy pro rok 2024 15. 06. 2024, 19.30, Na slamníku, Bubeneč: koncert L. J. s kapelou Folimanka Blues 26. 05. 2024, 19.00, Vinyl Club, Klatovská třída, Plzeň: koncert L. J. s kapelou Folimanka Blues 11. 05. 2024, 10.00 – Pivovar Na Rychtě, Ústí nad Labem, L. J., v degustační porotě soutěže Ústeckého pivního jarmarku 10. 05. 2024, 14.00 – Pivovar Na Rychtě, Ústí nad Labem, L. J., v degustační porotě soutěže Piva Ústeckého kraje 07. 05. 2024, 19.00 – První Pivní Tramway, páté kolo degustace českých továrních ležáků První pivní extraligy pro rok 2024 25. 04. 2024, 18.00 – Radio Prostor, L. J. hostem pořadu Prostor pro dva M. Stoniše 24. 04. 2024, 19.00 – První Pivní Tramway, čtvrté kolo degustace českých továrních ležáků První pivní extraligy pro rok 2024 20. 04. 2024, 12.00 – Výstaviště Zahrada Čech, Litoměřice, L. J. na Mezinárodním pivním festivalu a vyhlášení soutěže Zlatá pivní pečeť 09. 04. 2024, 19.00 – První Pivní Tramway, třetí kolo degustace českých továrních ležáků První pivní extraligy pro rok 2024 06. 04. 2024, 12.00 – Zámek Litomyšl, L. J., v porotě degustace národní soutěže Litomyšlský korbel 26. 3. 2024, 19.00 – První Pivní Tramway, druhé kolo degustace českých továrních ležáků První pivní extraligy pro rok 2024 25. 3. 2024, 13.00, Křižíkovy pavilony, Výstaviště Praga – Holešovice: L. J. v diskusi na téma „Kam se poděla tradiční česká hospoda a kam se budou pivní podniky a kultura pití piva dále ubírat“ v rámci Prague Bar Show 22. 03. 2024, 18.00 – Pivovarský dvůr, Zvíkovské Podhradí: L. J. v porotě degustační soutěže Jarní cena českých sládků 18. 03. 2024, 12.00 – Pivovar Velké Březno: L. J. předává ocenění za vítězství ležáku Březňák za vítězství ve 14. ročníku degustace českých továrních ležáků První pivní extraligy. 14. 03. 2024, 10.00 – Rozhovor L. J. pro blog Tomáše Lukavce Zákony bohatství na YouTube 12. 3. 2024, 19.00 – První Pivní Tramway, první kolo degustace českých továrních ležáků První pivní extraligy pro rok 2024 11. 03. 2024, 18.00 – Rozhovor L. J. pro Rádio Xaver na téma „Média“ 28. 02. 2024, 19.30, Vagon, Národní třída: L. J. s kapelou Folimanka Blues vystoupí na Cimrfestu, koncertě pro muzikanty, kteří už nejsou mezi námi 22. 02. 2024, 14.00, Rádio Prostor: rozhovor L. J. Markétou Šichtařovou v pořadu Prostor pro dva 01. 02. 2024, 11.00, Pivovar Regent, Třeboň – L. J. předává pivovaru Regent cenu za vítězství zdejšího ležáku v degustační soutěži Česko-slovenské Superfinále První pivní extraligy |